Martin Doktor: Od začátků v kajaku až po šéfa olympijské mise

Zřejmě už dopředu bylo předurčeno, že svůj život spojí s rychlostní kanoistikou. Otec Josef a matka Zuzana se jí totiž věnovali už dávno předtím, než se Martin Doktor 21. května 1974 v Poličce narodil. A tak byla dost vysoká šance, že se jejich syn vydá v rodičovských stopách.

Splnilo se to, poprvé byl na vodě už ve čtyřech letech, ale k nevůli otce si Martin zvaný Boban – později dvojnásobný olympijský vítěz a dnes nový sportovní ředitel Českého olympijského výboru – v sedmi letech vybral kajak. Nikoliv kanoi, ale kajak.

Otci se dlouho nedařilo synka přesvědčit, aby přesedlal na jeho oblíbenou kanoi. Podařilo se to až téměř v jeho dvanácti letech, kdy dostal na míru vyrobené pádlo. Kanoistické pochopitelně.

To byl klíčový moment, který Česku v budoucnu přinesl mimo jiné dvě zlaté olympijské medaile během dvou dnů.

Ale do slavné olympiády v Atlantě to bylo ještě deset let a Martin tvrdě dřel, aby se probil do reprezentace. Tehdy ještě československý dres poprvé oblékl v září 1988. To mu bylo teprve čtrnáct let, ale bylo to jasné znamení – po hladině se prohání výjimečný talent.

Štika v rybníce

Jak Martin uvádí na svém webu, vítězstvím na mistrovství světa juniorů v Hamburku v létě roku 1992 dokonce donutil otce – zároveň svého kouče –, aby přestal kouřit. I do seniorské kategorie vplul bez potíží a ostřílené rivaly Klementěva nebo Buchalova začal prohánět – řečeno otřepaným klišé – jako štika kapry v rybníce.

Právě otec a další členové rodiny stáli za jeho úspěchem na LOH 1996. Rodina se totiž v zimě 1994 rozhodla, že založí vlastní tým s jediným cílem: připravit Martina tak, aby v Atlantě dosáhl nejvýš. Zanedlouho se stal profesionálním sportovcem s gáží od svazu kanoistiky, rok poté začal „jezdit“ v barvách ministerstva vnitra. To už byl profesionálem každým coulem.

Přes noc celebritou

Na ony dva dny památného léta 1996 pak nikdo, kdo viděl obě Bobanovy jízdy, nezapomene. Třetího srpna bral zlato v kategorii C1 na tisíc metrů, o den později na poloviční vzdálenosti.

Česká veřejnost byla ohromena a Martin Doktor se přes noc stal nesmrtelnou hvězdou. Jeho jméno najednou znal úplně každý. Stal se národním hrdinou a logicky i Sportovcem roku.

Pouhý rok poté už měl zlata ze všech vrcholných akcí: vedle OH i z mistrovství světa a Evropy a v kapse i celkový triumf ze seriálu Světového poháru. Ve třiadvaceti tedy dosáhl všeho, o čem může rychlostní kanoista snít.

Zlatý úspěch z Atlanty sice ani v Sydney 2000 ani v Aténách o čtyři roky později nezopakoval, ale medaile sbíral dál. Na MS celkem nasbíral dvě zlaté, devět stříbrných a tři bronzové a třeba Světový pohár vyhrál osmkrát v řadě (1997 – 2004). Na „domácím“ ME 2006 v Račicích pak urval stříbro na dvoustovce. K tomu v roce 2001 přidal i magisterský titul na Fakultě tělesné výchovy a sportu, o pět let později složil i rigorózní zkoušku a stal se doktorem filozofie.

Ze závodníka šéftrenérem

O své čtvrté hry se pokusil na deblkanoi s Jiřím Hellerem, ale těsně se nekvalifikovali. Martin proto uzavřel kariéru aktivního sportovce a stal se svazovým reprezentačním koučem. Pětiletý cyklus vyvrcholil letos na LOH v Londýně, kdy se Doktor z pozice šéftrenéra podílel na bronzu mužského čtyřkajaku. Tedy přesně šestnáct po jeho dvou zlatých explozích.

Zkraje listopadu pak přišel další mezník v Martinově kariéře: od ledna bude novým sportovním ředitelem Českého olympijského výboru. Stane se tak mimo jiné šéfem misí českých výprav na následujících olympijských hrách.

Foto: www.martindoktor.cz