Druhé Nagano? Špaček chce olympijský sen prožít i jako trenér

Nagano. Turnaj tisíciletí, na který český národ nezapomene. Pamatuje ho i Jaroslav Špaček, člen výjimečného týmu, který v roce 1998 na zlatou medaili dosáhl. Nynější asistent trenéra hokejové reprezentace by rád úspěch zopakoval, tentokráte jako člen realizačního týmu.

Sám býval vynikajícím obráncem, vždyť v NHL, nejlepší hokejové soutěži světa, odehrál 880 zápasů. Nejen pro své zkušenosti má na starost výběr zadáků, kteří budou reprezentovat Česko pod pěti kruhy. V hlavě má navíc přesnou představu, jak složit tu nejlepší možnou obranu.

„Pro mě je klíčem ke složení úspěšné obrany jeden útočný bek a jeden defenzivní. Samozřejmě je to v této pandemické době těžší dostat sem ty nejlepší hráče, takže potom to je i o tom dávat šanci mladým hráčům ukazovat se na turnajích. Pro mistrovství světa a olympiádu je pak třeba vybrat ty nejlepší.“

Od února 2014 stojí na lavičce národního týmu, olympiádu už zažil na posledním turnaji v Pchjongčchangu. „Myslím, že tahle pozice je vysněná pro všechny trenéry, kteří tady chtějí být. Když to vezmu s olympiádou tak jsem rád, že jsem ji mohl zažít jako sportovec a teď se mi to podruhé povede i jako trenérovi. Být trenérem reprezentace je asi nejvíc, co člověk může dokázat.“

Předností českého týmu by měla být chytrost a hrát takový ten český hokej.

Není to jen o jednom konkrétním sportu, olympijská atmosféra je zkrátka mimořádná. „Pro mě je skvělé vidět všechny zimní sporty dohromady, potkat se ve vesnici i s těmi ostatními sportovci, které třeba sleduji i přes sezonu jenom v televizi. Potkat se s trenéry, vyměnit si nějaké poznatky a zážitky. Tohle všechno nás posouvá dál,“ říká.

Jaroslav Špaček se může pyšnit tím, že zažil olympijské hry jak z pozice hráče, tak jako jeden z členů trenérského týmu. „Jako hráč se člověk spíše soustředí na ten svůj výkon, u všech těch sportovců. Aby prostě byli načasování na jednotlivé závody, u nás na zápasy. Samozřejmě když byly dny volna a mohli jsme vyrazit někoho podpořit, tak jsme vyrazili,“ vypráví.

Legendární obránce tak může porovnat rozdíly mezi oběma funkcemi. Aktuálně jej čekají povinnosti spjaté s tou časově náročnější. „Je to velký rozdíl. Hráč si odehraje ten zápas, má klid a připravuje se na další. Z pozice trenéra je to jiné v tom, že musí pracovat a připravovat ten tým na další zápas.

V zámořské NHL oblékl dres osmi týmů, vůbec největší hokejový úspěch ale zažil na mezinárodní úrovni v tom nejkrásnějším dresu. Byl totiž členem vítězného mužstva, které si v roce 1998 pověsilo na krk zlatou olympijskou medaili. „Nagano? Velký zážitek. Byla to špička našeho hokeje, jeden z největších a nejsilnějších zážitků pro mě a pro celou naší generaci a vlastně i pro generaci další. Já věřím, že se to ještě jednou zopakuje a doufám, že bych u toho mohl být jako trenér.“

Ve sbírce má ještě jeden cenný kov se symbolikou pěti kruhů, tentokráte je řeč o bronzu z Turína 2006. „Turín byl trošku zvláštní, protože tenkrát jsem už hrál v NHL. Byla to taková ta rychlost – přiletět, dva dny tréninků a začaly zápasy. Tam jsme měli skvělý mančaft, byli jsme možná připraveni hrát znovu i o zlato, akorát nám trochu utekl zápas se Švédském v semifinále. Jsem ale rád, že jsme získali bronz proti Rusku. Byla to taková třešinka na dortu přivést ze tří olympiád dvě medaile. Bylo to skvělé.“

Nyní ale není jeho úkolem nechat vše na ledové ploše, ale připravit své svěřence, aby pro svou zemi odvedli maximum oni. „Předností českého týmu by měla být chytrost a hrát takový ten český hokej. Myslím si, že jsme od toho poslední dobou ustoupili. Máme dost dobrých, chytrých hráčů, kteří dokážou hrát chytrý hokej, ale ví, kdy použít jednoduché řešení, tak to použijí. Samozřejmě občas jsou tam ty hračičky, kteří si rádi přidrží puk. Je to jen na trenérech, složit tým a pětky k sobě, aby to fungovalo. Většinou je to o dvojičkách, trojičkách,“ líčí Špaček.

Co je potřeba k tomu, aby Češi uspěli? „Velké srdce, hodně obětování a hodně štěstí.“ Národní tým si pochopitelně nedává malé cíle. „Vítězství,“ odpovídá Jaroslav Špaček na otázku, co by chtěl na olympijském turnaji zažít. „Je jedno, v jakém utkání. Vždycky se říká, že když vyhrajete ten poslední zápas, tak určitě něco přivezete, takže věřím, že ten poslední zápas bude vítězný i pro nás a medaile se nám na krku budou jen hýbat,“ přeje si.

Český tým nečeká na ostře sledovaném turnaji jednoduchá šichta. Ačkoliv se nedostaví hráči z NHL, stojí proti českým reprezentantům hokejová elita. „Když to takhle sleduji, tak se to hodně vyrovnalo. Švédsko, Kanada a samozřejmě Američané budou chtít přivést silný tým. Nesmíme zapomenout i na Rusy a Finy, ti se pořád posouvají někam dál. Já si myslím, že my jsme takovým černým koněm a může se stát cokoliv,“ věří svým svěřencům asistent trenéra.

Mužstvo kromě něj vede hlavní kouč Filip Pešán, jehož druhým pomocníkem je další pamětník naganské pohádky – Martin Straka. „Moje role je trochu specifická, já mám na starosti obranu a obránce. Jak jsme si to s Filipem Pešánem a Martinem Strakou rozdělili, tak mám navíc pod sebou i oslabení,“ popisuje své povinnosti rodák z Rokycan.

Práce trenérského štábu probíhá celý rok. S ohledem na velký turnaj je ještě o něco intenzivnější. „S Filipem Pešánem ta spolupráce probíhá tak, že si dennodenně telefonujeme nebo píšeme zprávy a probíráme sestavy a různé věci, které potom chceme použít do těch turnajů nebo určitých zápasů. Potom je to o sledování hráčů, které bychom chtěli použít.“

Vzhledem k situaci spojené s celosvětovou pandemií si Špaček přeje, aby byli všichni hlavně zdraví. „Jsou věci, které se dají ovlivnit, a naopak jsou věci, co se ovlivnit nedají. Myslím si, že tomu musíme jít trochu naproti.“