Slečna Houževnatá! Bronzová tyčkařka z Evropy vyhlíží Paříž, ale všechno mohlo být jinak

Paříž 2024
Paříž 2024
3 Minuty čtení
3 Minuty čtení

Má silnou hlavu. S houževnatostí a tvrdohlavostí sobě vlastní kráčí úspěchům vstříc. „Amálka vždycky dokáže v pravou chvíli předvést skoro 100 procent toho, co umí, a někdy i víc. V tom je její výjimečnost. I proto je závodnicí ve formátu hvězd, které česká atletika má,“ říká trenér Štěpán Janáček. Tyčkařka Amálie Švábíková nyní vybojovala bronz na halovém mistrovství Evropy v Istanbulu, jen pár dní předtím vylepšila český halový rekord na 472 centimetrů.

Švábíková kromě toho drží české mládežnické rekordy, je juniorskou mistryní světa i evropskou šampionkou. Postupně si prošlapává olympijskou cestu. Na Evropském olympijském festivalu mládeže totiž vyskákala bronz. A co víc! Zvládla také jeho zimní obdobu, s těmi nejlepšími se utkala ve snowboardcrossu.

„Na oba EYOFy vzpomínám hrozně ráda, protože to byl takový ten můj začátek. Poznání, co vlastně mezinárodní závod obnáší. A byla jsem součástí olympijského týmu, o to to bylo hezčí,“ líčí. „Potkáváte se se sportovci z jiných zemí, bydlíte v olympijské vesnici. Taková malá olympiáda. Zážitků mám spoustu.“

Amálie Švábíková je BRONZOVÁ! 🥉 Tyčkařka a česká halová rekordmanka prošla na halovém mistrovství Evropy až do bitvy o...

Zveřejnil(a) Český olympijský tým dne Sobota 4. března 2023

Ve snowboardcrossu si pak skvěle vedla i na juniorském mistrovství světa. „Jela jsem tam ještě v dorosteneckém věku, celkově jsem byla devátá, ale mezi dorostenkami čtvrtá,“ vysvětluje třiadvacetiletá atletická naděje.

Pak přišlo těžké rozhodování. Švábíková věděla, že si bude muset mezi oběma sporty vybrat. „Nějakou dobu jsem si myslela, že zvládnu dělat obojí, a hlavně jsem to tak chtěla. Snowboardcrossoví trenéři byli v pohodě, protože suchá letní příprava k tomu patří a atletické tréninky mi pomáhaly. Obráceně to ale tolik nefungovalo,“ popisuje. „Můj tehdejší trenér Pavel Beran s tím moc nesouhlasil. Rozhodla jsem se, až když jsem skočila český dorostenecký rekord, a navíc v tom začaly určitou roli hrát i finanční důvody.“

Dívala jsem se na olympijské hry a snila o tom, že je taky zažiju.

Přednost nakonec dostala atletika. Začínala s vícebojem, postupně ji však uhranula právě tyčka. „Moc mě bavila. Přece jen je to trošku něco jiného. Je v tom adrenalin, i na snowboardu byl. Už jako dítě jsem všude lezla, dělala jsem salta, kotouly. Na koupáku jsem skákala ze skokanských můstkům, takže možná i proto mi ta tyčka byla nejblíž,“ uvažuje studentka Fakulty tělesné výchovy a sportu v oboru kondiční trenér.

Pro atletiku ji objevil trenér Marek Čepelák, prošla tyčkařskou školou Pavla Berana a zakotvila u Štěpána Janáčka, trojnásobného účastníka olympijských her a dlouholetého sportovního manažera Olympijského víceboje. „Je mega poctivá v tréninku, nechá si poradit a je koordinačně šikovná,“ vyzdvihuje Janáček další její silné stránky.

Cit pro pohyb dostala do vínku. „Jsem dítě štěstěny, spousta věcí mi byla dána,“ usmívá se Švábíková. „Asi jsem nemusela tolik dřít jako jiní. Když mi trenér řekne, ať něco udělám, většinou se mi to povede. Samozřejmě teď postupem času už je potřeba i dřina a dělám vše poctivě.“

Pohybové nadáni u ní od mala rozvíjeli také rodiče, kteří všechny své děti vedli k všestrannosti. „Nikdy jsem se nezaměřovala na jeden sport – lyžuju, snowboarduju, dělala jsem gymnastiku, volejbal a mnoho jiných sportů. Všestranný základ tam je a mohl přispět k tomu, že je to teď pro mě jednodušší,“ dodává s tím, že i když jsou velmi aktivní rodina, umějí odpočívat. „Zvládneme se i válet, ale je pravda, že když mám třeba volný víkend a nemusím na trénink, je mi to až takové nepřirozené,“ směje se.

Právě v rodičích má Švábíková velkou oporu. „Žádnou zásadní radu mi nedali. Spíš se mě snaží podporovat v rozhodnutích, které dělám. I kdybych se nevěnovala atletice a rozhodla se pro jiný sport, podpoří mě,“ vypráví. „Je to o tom, že mě vždy podpořili v ten daný moment a v tom, co dělám. Žijí tím okamžikem se mnou.“

Vpřed ji žene houževnatost a tvrdohlavost. „Už od malička mám cíle a sny, které bych si chtěla splnit. A samozřejmě jsem vždycky měla v hlavě, že bych se jednou chtěla dostat na olympiádu. Dívala jsem se na olympijské hry a snila o tom, že je taky zažiju,“ prozradila. „Paříž 2024 je můj dlouhodobý cíl. Budoucnost, která je pro mě důležitá.“

Amálie Švábíková
22. 11. 1999, Kadaň
Atletika
líbil se ti článek?