Trénink v „sauně“, který vás rozseká, využili i paralympionici

Sport je věda
Sport je věda
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

V malé posilovně v centru Prahy cvrkala ozubená kola dvou handbiků, která pažemi roztáčeli paralympionici Kateřina Antošová a Tomáš Mošnička. Do toho hučel žlutý průmyslový větrák, jenž po místnosti rovnoměrně rozháněl hutný, lepivý a horký vzduch, ve kterém se hned začnete potit. Tuhle „saunu“ zajistila dvoje stříbřitá kamna, jež dokážou vytvořit teplotu a vlhkost vzduchu a další parametry přesně podle potřeby – v tomto případě k simulaci podmínek na paralympijských hrách v Tokiu.

Tepelná komora vznikla v Centru sportovní medicíny před olympijskými hrami v Tokiu a první sportovci ji využili ještě před původním termínem her v roce 2020. „Reagovali jsme na hrozbu přehřátí, protože v Japonsku panují v letních měsících teploty mezi 30 a 36 stupni a vlhkost vzduchu je 40 až 90 procent. To jsou parametry vysoce stresující lidský organismus. Proto jsme ve spolupráci s Českým olympijským výborem připravili tepelnou komoru. Je důležité sportovce na takové podmínky připravit, aby v nich pak dokázali podat výkon co nejblíže normálu. Nejde jen o adaptaci, ale probíhá řízený trénink,“ vysvětlil lékař Jiří Dostal.

V uplynulých dnech však „saunu“ využili také paralympionici, které čeká slavnostní zahájení paralympijských her v úterý 24. srpna. Soutěžit se bude do 5. září. „První trénink byl šok. Trvá hodinu, ale na konci počítáte minuty,“ řekla Kateřina Antošová, která bude na handbiku závodit v časovce a silničním závodě.

Tomáš Mošnička, který dříve závodil na motorkách a po úrazu se stal mistrem světa v benchpressu mezi vozíčkáři a na handbiku se prosadil na paralympijské hry, dodával: „Nečekal jsem to tak těžké. Jezdím tréninky odpoledne i za nejvyššího vedra, ale tohle mě rozsekalo. Katka dala celou hodinu a já jsem po 45 minutách odpadl.“

Handbike v tepelné komoře roztáčel s pohledem přímo na hodiny nad dveřmi, které by nejradši popohnal vpřed. Vedle sebe měl velkou lahev s pitím a pod sebou ručník, který zachytával pot. V ideálním případě by tu sportovci měli strávit až dva týdny a denně 60 až 90 minut. „Ale to není reálné. To byste sportovce vytrhli ze závěrečné přípravy před hrami. Takže se snažíte skloubit potřeby. Pobyty v tepelné komoře jsou tedy čtyř až šestidenní, trénuje se ve velmi nízkých intenzitách a přidává se,“ vysvětlil Jiří Dostal.

Jsem připravená, jako jsem v životě nebyla. Udělala jsem pro to absolutně všechno včetně toho, že jsem zhubla sedm kilo a najezdila jsem tisíce kilometrů.

Kateřina Antošová, která s paracyklistikou začala po úrazu po pádu ze žebříku, tak bez většího zadýchání poháněla handbike k rychlosti kolem 20 kilometrů v hodině a v pohodě přitom odpovídala na dotazy. O trénink s tepelnou adaptací usilovala, jelikož v dějišti paralympijských her může být jen šest dní před začátkem závodů. „Takže aklimatizace bude jen velmi krátká.“

Přitom právě cyklisté s poškozenou míchou čelí potížím s přirozeným ochlazováním těla. „Mají problém s průtokem krve ve spodní části těla od míšní léze,“ dodával Jiří Dostal. Vzhledem k tomu, že v handbiku leží, je také hůře ochlazuje vzduch. „Jsou také jinak oblečení, jedou nižšími rychlostmi a vzduchu je v přední linii vystavena jen velmi malá část těla.“

Kateřina Antošová věří, že i tréninky v tepelné komoře jí pomohou k úspěchu. „Jsem připravená, jako jsem v životě nebyla. Udělala jsem pro to absolutně všechno včetně toho, že jsem zhubla sedm kilo a najezdila jsem tisíce kilometrů. Člověk tam jede zvítězit, ale bude záležet na mnoha okolnostech. Budu zklamaná, když z toho medaile nebude, ale to je život,“ řekla.

líbil se ti článek?