Technologie a mentální zdraví

Autoři textu Michal Ježdík a Marek Chlumský níže představili řečníky panelu vedeného na téma: Jak mohou technologie pomoci zlepšit mentální zdraví? Dále připravili k dispozici přepis to nejzajímavějšího z rozhovoru.

Annie Flamsteed (AF) je zakladatelka a CEO společnost iNSPIRETEK, technologická společnost v Brisbane. Cílem společnosti je zlepšit zdraví sportovců. V roce 2017 společnost otevřela platformu iNSPIRA Sport a od té doby jí neustále vylepšuje. Annie je zastánkyní holistického přístupu, upřednostňuje člověka před sportovcem, a věří, že zdravé tělo je bez zdravé mysli jako „tělo bez duše“. Usiluje o pozitivní změny ve vnímání důležitosti duševního zdraví u mladších generací ve sportovních klubech a organizacích. Implementací těchto základních přesvědčení podporuje iNSPIRE pozitivní změnu lidského chování a vytváří herní změny zítřka. Má zkušenosti s opakovanými zraněními a s nesnadnými návraty zpět.

Ivan Tchatchouwo (IT) je zakladatel a CEO společnosti The Zone (2017). Narodil se
v Kamerunu a vyrůstal v Bronxu. Ivan je bývalý univerzitní basketbalista, absolvent Columbia University obor aplikovaná fyziologie. Opakovaně se zranil a díky tomu se už nedokázal vrátit do družstva. V tomto období začal spolupracovat s psychologem, za jehož pomoci si „postavil“ svůj nový život a nastavil nové cíle. The Zone se zaměřuje na oblast duševního zdraví u sportovců a poskytují nástroje k jeho zlepšení. V začátcích Ivan spolupracoval
s malým počtem lidí, ale za několik měsíců se The Zone zařadil do seznamu velkých startupů v oblasti zdravotnických technologií. Jejich zásadními klienty jsou univerzitní sportovní úseky registrované v NCAA.

Ben Utecht (BU) si vždy šel za svými sny, našel cestu z malého městečka na řece v Minnesotě až k vítězství v Super Bowl XLI. Se svým řečnickým programem Believe in Culture se etabloval jako elitní řečník Fortune 500, který zdůrazňuje téma přesvědčení, že organizace založená na stabilní kultuře, wellbeing a mentální odolnost má vliv na stabilitu výkonnosti, zlepšuje výkonnost jednotlivých hráčů a týmů pohybujících se v high performance prostředí.

AF: Od dětství dělala gymnastiku. V 6 letech byla označovaná za talentovanou a byla součástí státního rozvojového programu. Chtěla toho stíhat hodně, sport, školu, normální život, přátelé, ale i když navenek se tvářila, že je vše v pohodě, tak vnitřně byla velmi deprimovaná. Díky opakovaným zraněním a operacím se nikdy nedostala na světovou úroveň. Pomoc, která se ji dostávala z okolí byla velká, ale vše se týkalo fyzické připravenosti, nikoliv mentálního zdraví. S odstupem času se ukázalo, že největším problémem byla její posedlost spojená s (ne)příjmem kalorií.

IT: Vše začalo přestěhováním z Kamerunu do Ameriky. Díky basketbalu se naučil řeč, ale jako sportovec měl mnoho zranění. Během přípravného utkání se zranil, ale nikdo s ním dva měsíce nemluvil o jeho situaci, jeho perspektivě a (ne)možném návratu. Cítil se ztracen, a nakonec se dostal ke školnímu psychologovi, který mu pomohl vše překonat a vrátit se
k basketbalu. Problém je, že nikdo nevěděl, že možnost využít psychologa ve škole vůbec je.

BU: Hrál NFL, dostal se na absolutní vrchol ve svém sportu, včetně účasti v Superbowl. Díky opakovaným zranění a času, který musel věnovat rehabilitaci a návratu se začal více zajímat o problematiku nejen fyzického, ale i mentálního zdraví. Pomáhalo mu to více pochopit sám sebe. Začal o tom mluvit se svými spoluhráči, kamarády, později napsal knihu a začal přednášet pro sportovce na téma mentální zdraví.

AF: Cílem všech produktů, které vytváří je kombinace data analytiky se subjektivními pocity sportovců a automatickým „zatažením za ruční brzdu“ v případě i jen potenciálního problému. Druhým pilířem činnosti jsou vzdělávací programy cílící na všechny účastníky sportovní přípravy, včetně rodičů. ke vzdělávání lidí. V Austrálii je relativně dost možností, když se přiblížíte k „breaking point“, ale chybí nebo spíše se nevyužívají preventivní programy. Vytvářejí platformy, jejichž cílem je zaujmout nejmladší populaci, aby si vytvářeli správné návyky už v dětství. Například chtějí monitorovat spánek a jeho kvalitu, nálady, či bolestivé pocity po tréninku (fyzické i psychické). Z aplikace je přístup k informacím o sportovní psychologii, duševním zdraví, nebo správném stravování. Zároveň pracují na vzdělávání v oblasti well-being ve školách, včetně vydávání knih a psaní textů na dané téma. Stejně tak je důležité upozorňovat na rizika spojená s procesem sportovní přípravy.

IT: Aplikace the Zone je zdravotní platforma, které pomáhá studentům řídit jejich well being. Aplikace na základě dat o náladě, rodině a ze sportovního prostředí, kde se účastník pohybuje, pomáhá sportovci vyhodnotit jeho pocity (z 82 % je aplikace úspěšná). Aplikace je propojena se školním psychologem, kterému mohou studenti – sportovci po třetím upozornění, že se necítí optimálně, poslat email, který jim může poradit. Navíc škola anonymně sbírá data, která dlouhodobě vyhodnocuje a může na jejich základě měnit procesy. Snaží se pojmenovat co nejpřesněji kde jsou a co mohou udělat lépe.

BU: Závidím dnešní studentům, že mají možnost využívat nové technologie. Když byl ve škole on, mohl sdílet své obavy s některým ze členů trenérského týmu, který mu většinou doporučil nějaké léky, jež měly pomoct.
Na základě svých zkušeností a vizí otevřel wellness kliniku v Minnesotě. Cílem je dostat pod jednu střechu k sobě odborníky, kteří budou vnímat člověka holisticky (fyzicky, mentálně, duševně, včetně chemických reakcí, které v těle probíhají). Mají odborníky na fitness, akupunkturu, masáže, chiropraxe, kognitivní terapii a rozhovory s mentálními trenéry. Tím, že všichni odborníci mohou snáze komunikovat mezi sebou, je větší pravděpodobnost, že mohou najít ideální řešení pro každého jednotlivce. Aby si sportovci mohli lépe pomoci sami, spojili s klinickým psychologem Rickem Bredenem, jehož společnost má plně
automatizovaný nástroj na pozorování chování. Aplikace je schopná rozeznat 21 různých „špatných“ chování a pomoct jedinci s aplikací nápravných kroků. Osvědčila se i spolupráce s australskou společností MediBio, která skrze biometrická data dává dohromady informace o individuálním mentálním zdraví. Důležité je, aby aplikace nejen informovala, co se děje, ale aby uměla i pomoct.

IT: Všechny tyto nové technologie mají několik výhod, například stírají finanční problémy (nemůžu si dovolit jít psychoterapeutovi kvůli nedostatku peněz), nebo zmenšují rasové odlišnosti (půjdu jen k doktorovi ze své komunity) a zároveň udržují vysokou úroveň kvality pomoci.

AF: V Austrálii je velmi solidní standard péče o duševní zdraví. Nedostatek je v četnosti expertů a počtu zařízení, které se problematice věnují. Když k tomu přidáme vzdálenosti mezi velkými aglomeracemi, může se stát, že k nejbližšímu odborníkovi pojedete 3 a více hodin autem. V tomto nastavení jsou nové technologie velkým pomocníkem a velmi často mohou být i záchrannou brzdou. Cíle využití technologií jsou umět pomoci většímu počtu lidí, pomoci rychle, být první dostupnou možností pro případy, kdy odborník není nablízku. Ambicí všech by mělo být naučit již malé děti vnímat a respektovat wellbeing a duševní zdraví, čímž se stanou nedílnou součástí jejich života.

Cílí na přibližně 600 tisíc dětí a jejich pilíře jsou: vzdělávání, dostupná individuální intervence, najít odborníky, technologie (jako pomocník, ne jako nepřítel), najít cestu, která zaručí, aby se sportovní prostředí o téma zajímalo.

BU: Potřebujeme najít vhodný balanc mezi použitím technologií a pomocí od odborníků. Klíčové je ale mít co nejpřesnější data, a to nedocílíme tím, že sportovci přijdou jednou ročně k doktorovi a zakroužkují odpovědi v dotazníku. Jako nejtěžší se nyní ukazuje, aby se
k informacím z aplikací dostali odborníci. Toto by mělo být cílem péče o duševního zdraví. Pak to bude mít obrovský dopad na celou sportovní komunitu v současnosti i budoucnosti. Najít balanc mezi novými technologiemi, sportovci a odborníky.

AF: Je důležité odbourat bariéry, které jsou mezi sportovci, dětmi, rodiči a odborníky v oblasti duševního zdraví. Nyní je systém „rozbitý“, je těžké se vůbec dostat ke správnému odborníkovi (v Americe jsou složitě nastavená kritéria pro přijetí „pacienta“). K tomu se pracuje s nastavením ve společnosti, že návštěva psychiatra či jiného odborníka na mentální zdraví je něco negativního. A to nemluvíme o situaci, že se svěříte s léčením. To se musí změnit, společnost se musí destigmatizovat. Technologie nevyřeší všechny problémy, jsou ale schopny přivést odborníky a uživatele na jedno místo. Jedná se o nekonečný proces optimalizace informací založených ne vědecké bázi a subjektivních pocitů sportovců. Určitě vhodné je dávat věci do souvislostí. Děti si v období pandemie dělají jiný obrázek o svých rodičích díky tomu, že se jim nedívají na úsměv v obličeji, ale na roušku či respirátor.

Jak chcete přesvědčit lidi, aby užívali technologie?

AF: Zkoušíme a snažíme se objevit co nejlepší, nejjednodušší řešení a příjemné uživatelské rozhraní. Důležité je, aby sportovci věděli PROČ mají technologii používat, mít lepší příležitost a možnosti být lepším sportovcem a člověkem. Vše se snažíme zabudovat formou hry a soutěžení, například hledáním správné odpovědi, štítkováním hráčů formou „recovery warrior“, sbíráním bodů atd. Stejně tak se snažíme podávat informace nejen o tom, co je špatně, ale i o tom, jaké zvyky jsou správné (zelené a červené vlaječky). Zcela zásadním pilířem je vzdělávat sportovce a vysvětlovat jim proč je pro ně duševní zdraví důležité.
Zkoušíme také sdílení osobních zkušeností sportovců dětem, čímž je upozorňujeme na nebezpečí a ukazujeme správnou cestu. Zde je důležité, jak informace sdílet a co komu říkat. Stejná informace musí být podána jinak 9ti letému chlapci a jinak 18ti ročnímu teenagerovi.

IT: Musíme si uvědomit, že jak se děti chovají v online světě je odrazem toho, co dělají offline. Například když někomu řeknete v online, aby jedl brokolici, protože je zdravá, tak nezačne, pokud ji doma nikdy nejedl.

BU: Kultura organizace je otázkou lídra organizace. Pokud chcete něco změnit, musíte začít od vrchu. Je potřeba lídry zásobovat příběhy, které jej budou formovat. Vzdělávat nejen trenéry, ale i manažery a sportovce.

AF: Klíčem je vzdělávání, všech ve sportovním prostředí, včetně rodičů, ti jsou klíčem
k dětem. Je mnoho trenérů, kteří mají velký vliv na děti a možná jim nevědomě ubližují. Zajímavé je, že víme, jaké fyzické předpoklady jsou potřebné pro ten či onen sport. Nevíme ale, co je potřeba k duševnímu zdraví a jak to udělat. Pro každý segment fungují jiné formy vzdělávání.

IT: Ve všem je důležitá komunita a okolí sportovce. Samotné sdílení příběhů mezi sportovci může někomu ukázat, že problém nemá jen on, ale například i jeho spoluhráč nebo kapitán týmu. Důležité je vytvořit prostředí, ve které je v pořádku mluvit o problémech a naslouchat co říkají ostatní, nejen význam slov, ale i příběh proč to říkají. Ideální je přidat konkrétní postupy vedoucí ke zlepšení.

Doporučuje „poznat šatnu“, co se v ní děje, včetně dětské šatny. Neměly by se tam vyskytovat obavy ze skupiny a z nebezpečí. Stejným nepřítelem je obava ze zranění. Zranění je nedílnou součástí sportování. Musíme ukázat sportovcům, že umíme zraněním předcházet a stejně je umíme vrátit po zranění do procesu sportovní přípravy a soutěžení. Stejné platí o psychických „zraněních“.

AF: Cílem je, aby bylo standardní o problémech s duševním zdravím mluvit a abychom se nestarali pouze o nejlepší sportovce, ale o všechny, kdo sport provozují. Humanizovat experty na duševní zdraví ve sportu. Elitní sportovci jsou výbornou „hlásnou troubou“, když dokáží mluvit o svých problémech nejen na vrcholu kariéry, ale i v dětství. Ukázat, že dělali chyby, že důležitější v dětském a mládežnickém věku je proces, než výsledek a umístění. Soutěže a utkání jsou v tomto období prostředkem ke zlepšení. Výsledek a umístění jsou „odměnou“ na konci cesty. Humanizace technologií a destigmatizace duševního zdraví jsou toho součástí.

Celý rozhovor: