Neumanová se jeden den naučila na kole a druhý den už jela závod

Olympijské příběhy
Olympijské příběhy
3 Minuty čtení
3 Minuty čtení

Na své první olympiádě v kariéře Tereza Neumanová sice závodila v silniční cyklistice, ale zdaleka nebylo vyloučeno, že by se všestranná sportovkyně z Třebíče výrazně prosadila i v jiných disciplínách. Ve hře byla i varianta, že se pokusí napodobit jednu z nejúspěšnějších olympioniček české historie. „V jednu chvíli jsem chtěla být jako Martina Sáblíková,“ říká účastnice olympijských her v Tokiu.

Že se bude od malička věnovat právě sportu, bylo téměř jasné, hlavně vzhledem k zaměření celé rodiny. „Naši mají v Třebíči obchod se sportovním vybavením a v naší rodině odjakživa všichni společně velmi aktivně sportujeme,“ říká Neumanová o prostředí, ve kterém vyrůstala.

Zhlédnutí se v Martině Sáblíkové přišlo v době, kdy budoucí olympionička v cyklistice dostávala sportovní základy. „Bylo mi deset a Martině se právě začalo dařit. Rychlobruslení bylo jedním ze sportů, který mě tehdy lákal a patřil k všeobecnému sportovnímu základu, který jsem v dětství dostávala,“ vzpomíná Tereza Neumanová.

Věděla jsem, o co jde. A že pokud to nevyjde, nezvládnu zklamání své i rodičů.

„Nejdřív přišlo sjezdové lyžování, pak další disciplíny, které mi daly všeobecný základ. Vyzkoušela jsem atletiku, gymnastiku, plavání i to rychlobruslení.“ A výsledek všestrannosti v dětství? „Jsem jediná v republice, která má medaili jak z letní, tak ze zimní olympiády dětí a mládeže,“ říká Neumanová.

Tereza Neumanová
09. 08. 1998, Třebíč
Silniční cyklistika

Až do minulé sezóny závodila třebíčská rodačka na horském kole. „V pubertě jsem začala mít problémy s koleny a lékaři mi doporučili rekreačně právě kolo. Tehdy jsem znovu na kole začala závodit a už jsem u toho zůstala,“ vzpomíná na začátky své závodní cyklistické kariéry. Na kole si ale zazávodila mnohem dřív: „První cyklistický závod jsem totiž jela hned den poté, co jsem se na kole vůbec naučila jezdit.“

V době, kdy se už začala vážně věnovat horským kolům, přišla ještě jedna malá odbočka, kterou bylo běžecké lyžování. „Pustila jsem se do toho, když jsem přišla na gymnázium v Novém Městě na Moravě. Bohužel to pro mě bylo dost utrpení, protože běžecké lyžování je technicky hodně náročné a bylo vidět, že jsem s ním začala pozdě. Proto jsem toho také časem nechala a od třetího ročníku už to bylo opravdu jen kolo,“ uvedla česká cyklistická olympionička.

Právě rodinné zázemí Neumanová považuje za nezbytný základ svých sportovních úspěchů. I proto, že vedle nezbytné podpory na ni nechávala důležitá rozhodnutí. Včetně toho o definitivním přechodu k silniční cyklistice před letošní sezonou, které ji zavedlo do Švýcarska. „Mám v rodině obrovskou podporu, nemůžu v tomto ohledu říct ani půl špatného slova. Podporují mě ve všem, ať jsem se rozhodla pro cokoliv. Od malička se mnou jezdili na všechny závody, tohle byl život naší rodiny.“

Přesto byla ráda, že v závodě, v němž se rozhodovalo o tom, zda si letos v olympijském Tokiu zazávodí, ji její nejbližší osobně nepodporovali. Na společném šampionátu České a Slovenské republiky v Bánovcích nad Bebravou, kde získala mistrovský titul a letenku do Japonska, ji nikdo z rodiny nedoprovázel.

„Věděla jsem, o co jde. A že pokud to nevyjde, nezvládnu zklamání své i rodičů. Měli na výběr, zda jet na vodu, nebo právě na ten mistrák. I kvůli vedru jsem jim doporučila vodu,“ přibližuje, proč tentokrát byla ráda, že s ní rodiče na závod nejeli, „ušetřila jsem si tím i trochu nervozity a tlaku navíc, zklamání bych nesla špatně," říká závodnice, která při olympijské premiéře obsadila pěkné 33. místo.

líbil se ti článek?