Když člověk míní a bůh mění! Hejnová na čtvrtých hrách nebude

Motivace – to je prostě alfa a omega jejího výkonu. Vždyť si stačí vzpomenout na rok 2012. Plakala, když na mistrovství Evropy doběhla čtvrtá. Přitom tehdy byla Zuzana Hejnová jednou z kandidátek na medaili. Stříbro navíc brala její reprezentační kolegyně Denisa Helceletová. Porážka však Hejnovou hnala vpřed. „Potřebuju cíl, ke kterému směřovat,“ říká žena, která nakonec ještě tentýž rok vybojovala na olympijských hrách v Londýně bronz v závodě na 400 metrů překážek.

Později přidala dva tituly mistryně světa. Motivaci si udržovala i v době, kdy byl v Česku kvůli koronaviru vyhlášen nouzový stav a sportovci neměli kde trénovat. Vůli aktivovala na maximum, sahala do skrytých rezerv. To vše kvůli Tokiu, čtvrtým olympijským hrám v řadě. A do poslední chvíle věřila, že znovu bude součástí českého olympijského týmu.

Jenže člověk míní a bůh mění, Hejnovou na jaře zradilo zdraví. Zprvu se potýkala se zraněnými zády a později s bolavou achilovkou. V době, kdy měla testovat předolympijskou formu, sledovala snažení soupeřek jen z televize. Do závodu nenastoupila ani jedinkrát. Svoji hlavní trať běžela naposledy na Diamantové lize ve Stockholmu vloni v srpnu.

Je mi to líto, strašně jsem se těšila. Ale jsem realista a jen tak na výlet nechci jezdit.

Do Tokia NE!

„Není důležité zúčastnit se, ale bojovat ze všech sil. A to já teď nemůžu, kvůli achilovce jsem nemohla v posledních týdnech skoro chodit, natož pořádně trénovat. Neříká se mi to lehko, ale rozhodla jsem se, že nebudu závodit v Tokiu,“ odtajňuje čtyřiatřicetiletá atletka. „Už se cítím výrazně líp, ale abyste reprezentovali na olympijských hrách, musíte být v top formě. A v ní nejsem."

Hejnová přitom nic nevzdávala ani v těžkých časech pandemie. Doma na terase si zřídila malé tréninkové centrum. „Je mi to líto, strašně jsem se těšila. Ale jsem realista a jen tak na výlet nechci jezdit,“ vysvětluje.

„Všem našim sportovcům držím palce a přeju jim, ať přivezou svůj výsledek snů. Já se teď soustředím na to, abych byla co nejdřív fit. Kariéru ještě nekončím, zkusím závodit. Půjdu den ze dne a uvidím, zda to ještě má smysl. Děkuju všem, co za mnou stojí a podporují mě, vážím si toho.“

Odložení olympijských her o rok ji loni mrzelo: „Trénovala jsem hodně dobře a cítila se zdravá – udržet zdraví je pro mě každý rok těžší,“ líčí. A je to právě zdraví, které ji vystavilo olympijskou stopku. Sen o čtvrtém finále pod pěti kruhy se tentokrát nezhmotní. Ale možná spatří světlo světa nové sny, nebo alespoň přání, která kvůli atletice odkládala.

„Moc ráda třeba lyžuju. Jinak ale za nejlepší relax považuji potápění s přístrojem, kde jsem sama a užívám si to ticho a nádheru podvodního světa,“ prozradila kdysi milovnice cestování.

„Líbila se mi rozmanitost každého z ostrovů na Filipínách, tam bych se jednou chtěla i vrátit. Nebo Havaj a Mauricius, kam se člověk často nedostane.“ Blíže by ráda poznala také Čínu a Japonsko.

Kdo ví, třeba právě cestování jednou vyplní její život po úchvatné atletické kariéře…