Jízda na prkně? Jakoby člověk dokázal čarovat, říká skejťák Pek

Ve skateparku se potkali zástupci dvou generací. Zkušený dvaatřicetiletý skateboardista Martin Pek a jeho následovník čtrnáctiletý Tobi. „Hustý, tohle ve čtrnácti? To se jen tak nevidí!“ vysekl Pek poklonu mladému jezdci, když sledoval, jaké triky už zvládá.

Skateboarding neměl u dospělých lidí zpočátku zrovna dobrou nálepku. Setkal se s tím i sám Martin Pek. „Když jsem začínal jezdit na prkně, bylo mi dvanáct let. Hrál jsem ještě basket. Máma z toho byla hodně špatná, když jsem přestal hrát basket a jezdil jen na skejtu. Ale táta mě podporoval.“

Postupem času syn maminku přesvědčil, že skateboarding je regulérní sport. „Máma pak pochopila, že to není jen bezhlavá zábava vozit se na skejtu někde za barákem, ale že fungují už i závody. Celá rodina mi pak fandila například na závodech Mystic Skate Cup na Štvanici,“ vzpomíná Pek.

To mladší Tobi už nemusel čelit podobným předsudkům jako Martin. „Ve škole jsem přišel na skejtový kroužek, říkal jsem si, že to bude sranda. Koupil jsem si prkno a šlo mi to,“ prozrazuje Tobi, jak se dostal ke skateboardingu.

Dokonce Tobiho překvapilo, že mu fandí i učitel na škole. „Náš tělocvikář říkal, že taky kdysi jezdil, když byl mladej a podporuje mě. To mě dostalo.“

Letos bude mít skateboarding premiéru na olympijských hrách v Tokiu. Definitivně tak ze sebe sloupne  nálepku, že je to jen sport volnomyšlenkářů, kteří se poflakují po parcích.

„Musíš být vrcholový sportovec, pokud se chceš na olympijské hry dostat. Na hry se kvalifikuje jen dvacet nejlepších jezdců z celé planety. A pokud tam chceš jet, tak se nesmíš zastavit a stagnovat, jinak tě začnou překonávat další kluci v pořadí,“ zdůrazňuje Pek, který do poslední chvíle bojuje o možnost startovat právě v Tokiu.

Na olympijských hrách chce jednou závodit i Tobi, který hodlá na skejtu jezdit až do pozdního věku. „Doufám, že budu ještě v padesáti jezdit. Je to sport, který mě baví. Vytáhne mě to ven, i když není dobrý počasí.“

Oba skateboardisti se shodují, že je strašně krásný pocit, když předvádíte stále obtížnější triky. „Je to jakoby člověk dokázal čarovat,“ usmívá se kouzelník Martin Pek.

Zhlédněte i další příběhy sportovců, kteří jdou za svým snem.