Biatlon si vyhlédl v televizi. Teď Hornig dobyl svůj největší úspěch
V cíli spadnul vyčerpáním, obličej otočil k tabuli s výsledky dojíždějících závodníků ve sprintu na 7,5 kilometru a pak si pořádně nahlas zakřičel: „Jo!“ Biatlonista Vítězslav Hornig u svého jména uviděl jedničku. V tu chvíli už věděl, že vyhrál.
„Tahle medaile je jednoznačně nejvýš, úplně někde jinde než všechny ostatní úspěchy. Je to pro mě dosavadní vrchol za dobu, co dělám biatlon. Jsem naprosto spokojený, ještě pořád tomu nemůžu uvěřit,“ řekl sedmnáctiletý závodník z Jilemnice.
Biatlon si jako svůj sport vyhlédl při sledování televize. „Líbilo se mi, že je to skloubení běhu se střelbou, a chtěl jsem to vyzkoušet. Bylo to jednodušší díky tomu, že máme v Jilemnici biatlonový oddíl. Od té doby biatlon dělám. Dostalo mě to až sem, za což jsem hodně rád,“ říkal Hornig a v ruce svíral kytici, kterou dostal na květinovém ceremoniálu.
Hornig má za sebou úspěchy třeba na Olympiádě dětí a mládeže, v tureckém Erzurumu však postoupil o kus výš. „Vůbec jsem nevěděl, co od závodu čekat, jaká přijede konkurence. Ale tempo jsem si rozložil nejlépe v životě. Tratě tady jsou opravdu těžké. I když se to tu zdá jako rovina, jsou nahoru, dolů. Nikde si nejde odpočinout. Závod to byl hodně náročný, hlavně to ještě udýchat při dojezdu na střelnici. Nadmořská výška tu zrovna nepomáhá.“
Bezchybná střelba i přes problémy
Hornig však zvládl střelbu bezchybně, i když při položce vestoje tým docela napínal. „Špatně jsem si přebil. Vyhodil jsem si náboj a zároveň s tím jsem si skřípnul nový. Takže jsem ho musel vyhodit rukou a ručně dobít. Občas se mi to stává, nestresovalo mě to, ale spíš bylo horší, že se mi na poslední ránu hodně rozklepaly nohy.“
V posledním kole ho popoháněli trenéři a servismani, jejichž zářivě oranžové týmové kalhoty zářily na bílém kopci. „Nejhůř mi bylo v posledním kole. Vzadu na tratích stál trenér a říkal mi, že mám devět vteřin náskok. Cítil jsem, že mi začínají odcházet nohy.“
Mladý biatlonista však nakonec vyhrál s náskokem patnácti sekund před Estoncem Kristem Siimerem a Rusem Michajlem Pervušinem. „Tenhle závod se povedl podle nejlepších představ, jaké jsem mohl mít,“ líčil Hornig, na něhož vyčkával dopingový komisař.
V Erzurumu ho čeká ještě stíhací závod, na programu je i smíšená štafeta. „Ještě pořád nevím, co tady očekávat. Ve středu jedeme stíhačku, tak doufám, že mě nedožene únava nohou ze dneška a že i střelba se podaří.“