Basketbalistka Burgrová v čele Komise rovných příležitostí ve sportu: Máme šanci vystavět nové mosty!

Rovná příležitost
Rovná příležitost
5 Minut čtení
5 Minut čtení

Má stříbrnou medaili z basketbalového mistrovství světa, vyhrála Euroligu i domácí soutěže. Startovala na olympijských hrách, působila v zahraničních soutěžích. I po kariéře zůstává Ilona Burgrová u sportu. Bojuje za práva sportovců, čistý sport i rovnoprávnost. Stala se novou předsedkyní Komise rovných příležitostí ve sportu ČOV. „Chtěli bychom tyto oblasti propojovat, stavět mosty. Uvidíme, jak se nám to bude dařit - jestli budeme jako obchvat Prahy, nebo po vzoru Němců postavíme dálnici za pár let,“ říká.

Zabydlujete se v nové roli, jaké máte nyní plány?
Máme velké oči. (smích) Myslím, že všichni členové jsou natěšení a nadšení. Poprosila jsem každého, aby si ve své oblasti našel něco, na čem by chtěl pracovat. Budeme se bavit o tom, jak bychom to mohli dát dohromady a zároveň posouvat. Už se nám některé projekty rýsují. Chceme podporovat ženy ve sportu tak, aby byly schopny se realizovat bez větších překážek. A to například způsobem mentoringového programu, pracujeme na pilotním programu.

Jak ještě?
Oceňováním jejich práce a spoluprací s jednotlivými svazy. Společně s nimi bychom rádi označili překážky, které brání ženám, aby se více zapojovaly do struktur nebo sportování vůbec. Toto bychom chtěli zrealizovat a pomoct tak zvýšit podíl žen ve volených či manažerských pozicích. Další faktor, který limituje rovnost příležitostí ve sportu, je být jeden z menšiny. Budeme hledat způsob, jak tohle téma uchopit a jak  v České republice zmapovat. Zatím jsme nenašli nikoho, kdo by byl expertem a odborníkem, proto se do toho chceme pustit. Budeme velmi rádi za kohokoliv, kdo nám s tím pomůže.

„O rovnosti ve sportu se moc nemluví. Myslím, že užší spoluprací s vysokými školami můžeme téma přenést mezi studenty."

Prozradíte, podle jakých kritérií jste skládala komisi?
Chtěla jsem, aby v ní byli zástupci oborů, kteří mohou rovnoprávnost ve sportu nějakým způsobem ovlivnit – někdo z médií, kdo ví, jaký jazyk používat, když se mluví o ženách a o mužích. Máme tam právničku Denisu Linhartovou, znalost práva je velmi důležitá. Další obory zastupují Radek Špicar, viceprezident Svazu průmyslu a dopravy, a Zoran Bartek z marketingového oddělení ČOV, kteří se o téma rovných příležitostí a diverzity dlouhodobě zajímají. Pak máme členy, kteří jsou v té sportovnější sekci. Třeba atletka a čerstvá maminka Kristiina Mäki. Sportování žen je pro ni velké téma. Ve spolupráci s trenérskou akademií ČOV může vzniknout zajímavý projekt, kde se bude o této problematice více mluvit. Pak tam máme zástupkyni gymnastiky Šárku Panskou a máme i Roberta Landu, který je z basketbalu, věnuje se trénování dívek. Nechybí Michal Šafář, sportovní psycholog a děkan Fakulty tělesné kultury z olomoucké Univerzity Palackého. S vysokými školami bychom také rádi spolupracovali.

Proč zrovna vysoké školy?
O rovnosti ve sportu se moc nemluví. Myslím, že užší spoluprací s vysokými školami můžeme téma přenést mezi studenty. Ideální stav by byl, kdybychom se dostali i na střední a základní školy, ale začneme s univerzitami. V komisi je také Alice Němcová Tejkalová, děkanka Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, a samozřejmě Alena Kindová, která v komisi působila s Naďou Knorre od začátku a ví přesně, co a jak. Dává naší komisi kontinuitu.

Právě po Naďe Knorre jste vedení Komise rovných příležitostí ve sportu převzala. Je i viceprezidentkou WomenSport International. Jak budete spolupracovat?
Naďa má obrovské zkušenosti, je pro mě celoživotní mentorkou i proto, že našla odvahu a vstoupila na mezinárodního pole. Dohodly jsme se, že si tuto agendu prozatím ponechá a bude se mě snažit zaučit, filtrovat mi důležité informace. Zatím se necítím na to, abych do tohoto velkého mezinárodního světa skočila. Doufejme, že po pár letech se i mně podaří v nějaké takové organizaci figurovat. Je velmi důležité mít informace z ostatních zemí, dávat si vše do kontextu a nemít jen lokální vidění tématu.

Rovným příležitostem se věnujete dlouhodobě. Pramení to z vaší hráčské zkušenosti?
Ano, člověk sportuje od malička a vnímá, že ačkoliv třeba hraje lepší soutěž než stejně staří kluci, přijde se na kluky podívat víc lidí, jsou schopni získat lepší sponzory i platově se pohybují jinak. Nejvíc mi asi otevřel oči můj pobyt v USA. Rovnost žen a mužů je tam vnímána trochu jinak než u nás, což je dáno i podporou v americké legislativě. Nicméně si myslím, že tam tohle nikdo nebere tak negativně jako tady v Česku.

Mění se toto vnímání i u nás, nebo je to pomalý proces?
Mění se, tak jako se mění všechno v našich životech. V některých prostředích dochází ke změnám genderových stereotypů lépe a rychleji. Některá prostředí jsou ale specifická nebo mají pocit, že jsou tak jiná a specifická, že tu změnu nechtějí. Ale já si myslím, že sport je zrcadlem společnosti - a buď bude odraz stejný nebo může být i lepší. Já doufám, že sport v Česku nebude jen kopírovat to, co se ve společnosti děje, ale bude chtít být o krok napřed.

Ilona Burgrová
15. 03. 1984, Hradec Králové
Basketbal

Příkladem může být aktuální kauza Jošira Moriho, dnes už bývalého šéfa organizačního výboru her v Tokiu. Vystřídala ho žena, která se touto problematikou zabývá. Jak se na to díváte?
Je to chyba jednotlivce a pramení z genderových stereotypů, které v Japonsku panují. Není možné je změnit rychle, nicméně to, že se tohle dostalo ven, paradoxně může pomoci postavení japonských žen v jejich sociální struktuře. Věřím, že se Seiko Hašimotové bude dařit a získá si ještě větší respekt, než má. Že se jí podaří prolomit další bariéru, která byla japonskou společností vystavěná.

MOV jako lídr

A jak nahlížíte na reakci Mezinárodního olympijského výboru?
Je až neuvěřitelné, jak se snaží dávat laťku výš a výš. Má téma rovných příležitostí jako jednu ze svých priorit. Na olympijských hrách v Paříži 2024 už má být stejné zastoupení sportovkyň a sportovců, tahle tendence vyrovnávání se je super. A nejde jen o sportovce, ale i trenéry a veškerý personál. Pomůže to sportu jako celku a já jsem moc ráda, že MOV je v téhle iniciativě lídrem.

Jste také členkou Komise sportovců ČOV a předsedkyní Komise sportovců antidopingového výboru. Budete tyto funkce propojovat?
Už mi bylo řečeno, jestli toho není moc. (smích) Ale já to tak nevnímám. Točím se neustále kolem práv sportovců, což je jak rovnoprávnost, tak právo na čistý sport. Máme šanci vystavět mosty, které tu doteď nebyly. Uvidíme, jak se nám to bude dařit - jestli budeme jako obchvat Prahy, nebo po vzoru Němců postavíme dálnici za pár let. Rozhodně se budu snažit témata prolínat, dává mi to smysl. Jedno téma totiž osamoceně ve společnosti nikdy není.

líbil se ti článek?