Oslava v cukrárně. Orientační běžkyně z Libereckého kraje se radují z dalších medailí

ODM 2023
ODM 2023
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

V létě tenisky, v zimě běžky. Orientační běžci závodí na zimních i letních Olympiádách dětí a mládeže. O stupně vítězů bojují i letos v Královéhradeckém kraji. A daří se zejména reprezentantům kraje z pod Ještědu – na krku jim visí už sedm medailí.

Cenné kovy do sbírky Libereckého kraje přidaly ve druhém závodě i stříbrné Barbora Chrástová a Pavlína Salabová a bronzová Matilda Tomášková. Ze všech Olympiád dětí a mládeže jich ale dohromady mají jedenáct. Třeba Chrástová už je na čtvrté, a své zkušenosti předává ostatním. „Bára je skvělá, plně nás podporuje,“ usmívá se Salabová. Fandí si navzájem, a to i napříč kraji a sporty. „Známe se s lyžaři a biatlonisty, takže jsme byli zafandit,“ říká Chrástová. „Čím jsem starší, tím si to víc užívám. Snažím se tolik neřešit výsledky a víc si to užít,“ dodává čtyřnásobná medailistka z ODM.

„Mě baví oboje. Loni na letní Olympiádě dětí a mládeže ale bylo více lidí,“ vzpomíná na svou účast v Olomouci Matilda. „Tady se ale zase všichni známe. Minule jsme se většinou s ostatními spíš seznamovali,“ dodává Barbora. 

Já buzolu mám. Ale jen pro případ, že bych se hodně ztratila, tak ať vím, kde je sever. Třeba ve švédských lesích, kam jezdíme na soustředění, se dá ztratit opravdu snadno.

A v čem se klasický orientační běh liší od toho lyžařského, tzv. ‚LOBu‘? Kromě obutí třeba i v mapě – v letní verzi je podrobnější. „Tady jsou jen cesty. Kdyby to byl normální orienťák, byly by tu vyznačené i lesy, lavičky, …“ vysvětluje Chrástová. „Při ‚LOBu‘ taky nejezdím s buzolou, protože mi překáží,“ směje se Tomášková. V kapse Chrástové byste ji ale našli i v zimě. „Já buzolu mám. Ale jen pro případ, že bych se hodně ztratila, tak ať vím, kde je sever. Třeba ve švédských lesích, kam jezdíme na soustředění, se dá ztratit opravdu snadno,“ směje se.

Závod v orientačním běhu spočívá v tom, že sportovec musí co nejrychleji proběhnout všemi kontrolami, které najde v mapě. V létě ji drží v ruce, v zimě ji má připnutou na břiše v tzv. mapníku. „Musíte vybrat, která trasa bude nejlehčí nebo nejrychlejší,“ říká Salabová. Jednotlivé linie na mapě se liší podle toho, jak daná cesta vypadá, v jakém je stavu. „Po některých třeba jen projel jeden člověk,“ popisuje Chrástová. 

Pochvalu za předvedené výkony si orientační běžkyně vysloužily i od trenéra Přemka Škody: „Je to nádhera. Zaplať pán bůh, že napadl sníh. Pořadatelé odvedli skvělou práci. Užili jsme si to,“ říká. Sportovkyním dopřeje i zaslouženou odměnu. „Zase půjdeme do cukrárny. Už jsme tam byli minule, když jsme získali pět medailí,“ těší se. Za každou medaili jeden dortík? „To by asi nevydržely!“ směje se trenér.

Pravidelně se umisťovat na stupních vítězů ale není jen tak. „Děti se musí od malička hýbat, věnovat se sportu. Nesmí se bát jezdit na sjezdovkách i na běžkách,“ vysvětluje Škoda. Trénink svým svěřencům zpestřil i na Medvědíně. „Na běžkách jsme jeli dolů po sjezdovce. Lidi na nás koukali, ale děti si to užily. A to je nejdůležitější. Klidně by jely ještě jednou, ale únava ze sjezdu by mohla být směrem k závodu kontraproduktivní,“ uzavírá.

líbil se ti článek?