Hokejový křídelní útočník, dvojnásobný mistr světa a držitel stříbrné olympijské medaile. V roce 1950 byl spolu s dalšími spoluhráči zatčen a ve vykonstruovaném procesu odsouzen na deset let za velezradu.

Na prvních poválečných hrách ve Svatém Mořici válcovalo čs. mužstvo soupeře útočnou hrou. Na úvod rozdrtili svěřenci trenéra Mikea Buckny Itálii 22:3, dvouciferným výsledkem zdolali i Polsko, Velkou Británii a Rakousko. Protože si úřadující mistři světa hladce poradili i se Švédskem a Švýcarskem, rozhodl o zlatu duel s největším favoritem Kanadou. S ní sice poprvé v historii na velké akci neprohráli, bezgólová remíza ale díky lepšímu celkovému skóre nakonec stačila k prvenství Kanadě. K olympijskému stříbru přidali Čechoslováci i titul mistrů Evropy, Roziňák se na tom podílel osmi góly.

Po příchodu do LTC Praha vytvořil slavný útok se Stanislavem Konopáskem a Vladimírem Zábrodským, s nimiž nastupoval i v reprezentaci. Pět let po svém zatčení byl Roziňák propuštěn a v dresu Sparty se k hokeji vrátil. V roce 1968 budoucí člen Síně slávy českého hokeje emigroval do Švýcarska.