Strašení v garáži i pádlování v lese. Takhle dřeli na medaile z Tokia čeští hrdinové

Fosfa
Fosfa
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Snaha vyniknout. Jedno z výchovných témat olympijských hodnot. Je důležité se umět soustředit na to, aby se člověk snažil být nejlepší v tom, co se rozhodne dělat. Tady je trojice olympioniků, kteří jsou jasným příkladem.

Jaro 2020. Celý svět ochromila pandemie koronaviru. Česko bylo v nouzovém stavu a skoro všechno se pro veřejnost uzavřelo. Ani profesionální sportovci například neměli možnost navštěvovat tréninkové prostory.

Museli tak improvizovat a poradit si v situaci, která byla naprosto výjimečná. Fotografka Českého olympijského týmu Barbora Reichová tak loni zachytila olympioniky připravující se na hry v Tokiu, jak trénují v nezvyklých podmínkách, aby si mohli splnit sen a bojovat v Japonsku o co nejlepší výsledek. Mezi dvanácti hrdiny z unikátní fotosérie Nezlomní olympionici byli i tři muži, kteří si nakonec z olympijských her přivezli medaili.

🥋 Lukáš Krpálek

Olympijský vítěz z Ria 2016 si doma na zahradě vytvořil malé fitness centrum, kde na sobě denně dřel, zatímco jeho děti Antonín a Marianka si hrály na vedle stojící klouzačce. „Uzpůsobil jsem si to tak, abych doma mohl mít co nejlepší tréninky. Navozil jsem si posilovací stroje z fitness centra. Mám tak absolutně super podmínky,“ říkal Krpálek, kterému ale chybělo, že nemůže poměřit síly se soupeři.

„Návrat na žíněnku bude náročný, všichni to máme ale dost podobné. Musíme se s tím poprat,“ hlásil Krpálek, který nakonec i v Tokiu ovládl turnaj v judu, ale tentokrát v nejvyšší váhové kategorii.

🛶 Jiří Prskavec

Bronzový medailista z Ria trénoval v době nouzového stavu i u svého domu, který se nachází na okraji lesa. Mezi vzrostlými borovicemi měl umístěný speciální pádlovací trenažér a usilovně trénoval. V jednu chvíli ho manželka Tereza začala kropit zahradní hadicí.

„Byla to taková sranda, ale na druhou stranu, když jsem měl na sobě věci na vodu, tak mě až překvapilo, jak moc mě to přiblížilo závodění. Už jen ten pocit, že mám mokrou tu trubku, za kterou držím pádlo, byl hodně reálný a že mám vodu v obličeji, je vlastně taky normální,“ usmíval se tehdy vodní slalomář. O rok později pak Prskavec přemohl v Tokiu soupeře i divoké peřeje a stal se olympijským vítězem.

🤺 Alexander Choupenitch

Jen si to představte. Sejdete do tmavých podzemních garáží, a v šeru jen slyšíte vzdechy. Občas i výkřik, a pak uvidíte postavu v černé mikině s kapucí na hlavě. Kdo měl pro strach uděláno a šel dál, tak zjistil, že nejde o lupiče nebo nějakého šílence, ale o souseda z bytového domu a olympionika Alexandera Choupenitche.

Šermíř se takhle v nouzovém stavu připravoval na turnaje, aniž by tušil, kdy kvůli pandemii začnou. „Byl jsem trochu jako Rocky Balboa. Všude tma, a světlo se rozsvítilo, jen když jsem kolem proběhl. Mělo to dobrou atmosféru, ale bylo to i hodně zvláštní. Když někdo procházel kolem, tak jsem dělal, že jdu do auta, abych nikoho nepohoršil nebo nevyděsil,“ prozradil fleretista, který se nakonec na hry v Tokiu probojoval a po 113 letech získal medaili pro český šerm.

líbil se ti článek?