Pohyb jako nejúčinnější antidepresivum. Využijte dětskou touhu se hýbat

Děti a pohyb
Děti a pohyb
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Není to žádná velká neznámá. Děti si v předškolním a školním věku fixují kladný vztah ke sportu a pohybu jako takovém. „Šťastné dětství nás může ušetřit mnoha problémům v dospělosti. Při kultivaci pohybu to znamená využít spontánní, přirozenou dětskou touhu hýbat se a zažívat u toho radost,“ říká Michal Šafář, předseda Asociace psychologů sportu.

Pokud to zvládneme, založíme u dítěte téměř nevyčerpatelný rezervoár autentické vnitřní motivace, která je velmi stabilní a odolná vůči vnějším vlivům. „Těmi jsou třeba výsledkový neúspěch, konflikty ve vztahové oblasti či nové technologie nabízející rychlé a silné emoce bez vynaložení vlastního úsilí,“ vysvětluje Šafář.

V dospělosti je pak spontaneita omezena, podobně jako schopnost učit se novým věcem od základu. „A učit se nové pohybové dovednosti v dospělosti opravdu hodně bolí – trvá déle, je provázeno opakovaným selháváním ve zdánlivě elementárních věcech,“ upozorňuje Šafář. „Tuto frustraci mnozí nezvládnou a na sportovní aktivitu úplně rezignují.“

Pohyb jako antidepresivum

Existuje přitom velmi těsná vazba mezi psychikou a pohybem. Je neoddělitelná a vzájemná. „Pohyb ovlivňuje psychiku a psychika kvalitu i kvantitu pohybu. Když se dobře hýbeš, tak se pak dobře cítíš, a když se dobře cítíš, dobře se hýbeš,“ líčí Šafář. „Pokud si člověk v dětství rozvine základní pohybovou gramotnost, vchází do života vybaven nejúčinnějším antidepresivem. Podobně fungují i dobré vztahy, četba, muzika, kultura obecně. Kultivovaný pohyb však svými benefity převažuje.“

„Pro tuto „hýčkanou“ generaci - čímž myslím nejen děti, ale i jejich rodiče - může být tato krize zásadním impulsem ke změně hodnot i životního stylu.“

A co se stane, když mají děti takový pohybový výpadek jako za poslední rok? „Upřímná odpověď je, že nevím. Současná situace je naprosto bezprecedentní, přesahuje naši historickou zkušenost. Ano, může nastat to, co se logicky nabízí a před čím varuje většina odborníků – výpadek školního tělocviku a organizovaného sportu bude mít obtížně nahraditelný, téměř fatální důsledek pro pohybovou úroveň celé generace dětí. Ale také to nemusí být natolik závažné.“

Paradoxně by alespoň některým mohly pomoci moderní technologie. „Vím o mnoha dětech, které cvičí a trénují on-line, využívají video-návody či tréninkové aplikace. Možná také tato kritická situace vedla k aktivizaci rodičů, kteří, byť mnohdy ze zoufalství, začali cvičit a sportovat s dětmi,“ myslí si Šafář. „Pro tuto „hýčkanou“ generaci - čímž myslím nejen děti, ale i jejich rodiče - může být tato krize zásadním impulsem ke změně hodnot i životního stylu.“

Reálně je tedy možné, že uvidíme oba důsledky koronavirové krize. „Troufnu si odhadnout, že ano. Na jedné straně budou motoricky retardované, obézní, demotivované děti. Na straně druhé uvidíme malé sportovní nadšence s planoucíma očima, které bude obtížné vyhnat z hřiště či tělocvičny.“

DĚTI SI ZASLOUŽÍ POHYB!

líbil se ti článek?