Legendární skokan Jiří Raška by oslavil osmdesátiny

Byl první! Skokan na lyžích Jiří Raška se na hrách v Grenoblu 1968 stal prvním zimním olympijským vítězem z Československa. Až po 30 letech se ze zlatých medailí radovali jeho další krajané a to hokejisté v Naganu. Raška byl bojovníkem na můstcích i mimo ně. Postavil se dokonce i totalitnímu režimu, který to dal šampionovi pocítit. Ve čtvrtek 4. února by tento skromný hrdina oslavil 80. narozeniny.

Začínal jako sjezdař, ale nakonec ho učarovali skočky. Jiří Raška v rodném Frenštátě pod Radhoštěm navázal na strýce Rudolfa Rašku a bratrance Zdeňka Bartoše a začal se spouštět ze skokanských můstků.

Neustále se zlepšoval, až se v roce 1958 probojoval do reprezentačního družstva, v němž setrval 16 let! Poprvé odcestoval na zimní olympijské hry do Innsbrucku v roce 1964. Jenže jako nadějný třiadvacetiletý reprezentant nakonec plnil pouze roli náhradníka, který sledoval skvělé výkony svých kamarádů z týmu.

Pro Rašku to byla dobrá motivace, aby se snažil uspět na příštích hrách. O čtyři roky později odjížděl do francouzského Grenoblu už jako jeden z favoritů. Tehdy se mu dostalo i cti nést na zahajovacím ceremoniálu československou vlajku.

A tyhle hry byly jeho! Do československé sportovní historie se navždy zlatým písmem zapsala neděle 11. února 1968. Jiří Raška ten den ovládl závod na středním můstku, a stal se prvním Čechem, který vyhrál zimní olympijské hry.

 „Byl to nádherný let v nekonečném tichu, který trval kratičký lidský věk,“ krásně popsal zlatý Raškův skok sportovní novinář Ota Pavel ve své knize Pohádka o Raškovi.

Ale v Grenoblu nezůstalo jen u jedné medaile. O týden později přidal ještě stříbrno na velkém můstku. Tehdy se tyto olympijské závody skokanů braly i jako mistrovství světa, takže Raška byl i světovým šampionem a vicemistrem.

Z usměvavého skokana se stal národní hrdina. Po návratu do Československa Rašku vítal nadšený dav na letišti v Praze a dojemné bylo především přijetí spoluobčany doma ve Frenštátě.

Za olympijské medaile tehdy dostal tajně deset tisíc korun a televizor. Jako sportovec amatér ani  nemohl přijmout jako dar Škodu 1000 MB, tak ji alespoň měl na rok zapůjčenou, než si ji mohl s výraznou slevou koupit.

V roce 1970 byl Raška hvězdou domácího mistrovství světa ve Vysokých Tatrách, kam na jeho závod na velkém můstku přišlo 100 tisíc diváků. Raška opět zvládl obrovský tlak a vybojoval stříbro.

Že měl nervy ze železa, potvrdil i mimo skokanské areály. V roce 1968 podepsal manifest Dva tisíce slov, který nesouhlasil s politikou Komunistické strany v Československu. Během normalizace po sovětské okupaci byl na olympijského vítěze vyvíjen tlak, aby podpis odvolal. On však svůj názor nezměnil. V roce 1972 se ještě předvedl na hrách v Sapporu, kde vybojoval 5. a 10.  místo.

"Byl to pedant a detailista. Na vše důkladně nahlížel, a snažil se přivést své svěřence k tomu, aby sport dělali srdcem."

Přestože stále patřil k nejlepším českým skokanům, byl nepohodlný totalitním vládcům a v pouhých 33 letech byl vyřazen z reprezentace. Naštěstí mohl u milovaných skoků zůstat jako trenér. Ke skokům přivedl i své vnuky Jiřího a Honzu Mazochovi.

„Děda mě naučil hodně praktických věcí do života. A samozřejmě pak i po sportovní stránce. Byl to pedant a detailista. Na vše důkladně nahlížel, a snažil se přivést své svěřence k tomu, aby sport dělali srdcem,“ zavzpomínal na dědu Jan Mazoch, který skákal na olympijských hrách v Salt Lake City 2002 a Turíně 2006.

Raška byl na sklonku milénia zvolen českým lyžařem století. V roce 2005 dostal od Českého klubu fair play hlavní cenu za celoživotní činnost a o šest let později mu prezident Václav Klaus udělil Medaili Za zásluhy.

Velkého srdcaře Jiřího Rašku nakonec zradil právě nejdůležitější sval v těle. Zesnul 20. ledna 2012 ve věku 70 let. Na jeho počest vznikla o šest let později legendární čepice Raškovka pro zimní olympijské hry v Pchjongčchangu. Stylová pokrývka hlavy si získala velkou oblibu mezi sportovci a fanoušky.