Bez porážek a pádů bych zlatý nebyl. Krpálkova životní výzva (VIDEO)

Cesta za snem
Cesta za snem
4 Minuty čtení
4 Minuty čtení

Pohled na ty scény se nikdy neomrzí. Silák s nápisem CZE na kimonu podráží soupeře, svalí ho na záda a od rozhodčího slyší to nejlíbeznější slovo: Ipon! Lukáš Krpálek se stává olympijským vítězem v judu. V extázi řve, poskakuje po tatami, pak ho přemáhá dojetí…

Kluk z Jihlavy si v brazilském Riu před pěti lety splnil sen. Po zisku zlata v kategorii do 100 kilogramů je však před ním nyní další velká výzva. Nejcennější kov chce na olympijských hrách vybojovat i v těžké váze. Usilovat o něj bude v kolébce juda – tokijské hale Nippon Budókan.

„Nemohl jsem si přát nic hezčího, než bojovat o další zlato právě na olympiádě v Tokiu. Judo je japonský sport, lidé ho tam milují. Můžu slíbit, že kvůli medaili nechám na žíněnce maximum,“ uvedl Krpálek.

Budu chtít zvítězit. Ale i kdyby to nevyšlo, tak potřebuju vědět, že jsem tam nechal všechno.

Psal se 11. srpen 2016. Ten den patřil Lukášovi. Na cestě za triumfem udolal v aréně Carioca 2 bývalého mistra světa, úřadujícího světového šampiona, i světovou jedničku. Samotné finále proti Elmaru Gasimovovi z Ázerbájdžánu rozhodl chvatem ouči-gari dvacet sekund před koncem. „Občas se na ten zápas podívám. Když vidím ty záběry, mám z nich stále husí kůži. Je to jeden z nejkrásnějších sportovních okamžiků, který mě vždy motivuje k dalším bojům,“ prozradil dnes třicetiletý zápasník.

V Riu se nominoval do nejvytříbenější české sportovní společnosti. Pouze šestnáct dalších jmen (pokud bereme hrdiny z Nagana jako jednoho muže) se může chlubit zlatem z olympiády. „Patřit mezi takovou elitu, je něco nádherného. Doufám ale, že na to dokážu navázat. Jsem člověk, který chce bojovat dál o co nejlepší výsledky. Byl bych nerad, kdyby to skončilo jen tímhle vítězstvím,“ prohlásil Krpálek.

Lukáš Krpálek
15. 11. 1990, Jihlava
Judo
Počet zlatých medailí
2

Ve svém sportu už dokázal vlastně téměř vše. Dá se říct, že je to profesor juda. V polotěžké váže je dvojnásobným mistrem Evropy, mistrem světa i olympijským králem, po přestupu do těžké váhy vyhrál evropský a předloni také světový šampionát. Povedlo se mu to právě v Tokiu. Nebylo by příhodné tuhle zlatou jízdu završit právě na posvátné půdě juda? „Samozřejmě budu chtít zvítězit. Ale i kdyby to nevyšlo, tak potřebuju vědět, že jsem tam nechal všechno. Pak budu spokojený,“ zdůraznil Krpálek.

Jednoduché to mít rozhodně nebude. Všichni se na něj důkladně připravují. Svěřenec trenéra Petra Laciny si s tím po prvním titulech nevěděl rady a zbytečně na sebe vytvářel tlak. V hlavě mu vrtalo: Co když to prohraju? Co když udělám chybu? „Ze začátku to bylo velmi těžké. Nebyl jsem zvyklý nastupovat na žíněnku jako favorit každého turnaje. Rok před olympiádou v Riu jsem se trápil.

Dokázal jsem si to ale dobře uspořádat v hlavě. Zpětně to vidím tak, že bylo důležité si tím projít. Každá ta prohra pro mě byla nesmírně poučná, protože mě nakopla do další práce a namotivovala mě k tomu vyhrát olympiádu. Bez těch porážek a pádů by pak možná zlatá nebyla,“ uvědomuje si.

Aby se to povedlo i tentokrát, naplánoval si Krpálek přípravu v oblíbeném Japonsku. Těšil se na tamní čtyřhodinové drily, kvůli pandemii covidu na ně však musel zapomenout. A taky na spoustu zrušených turnajů. „Náš život, nejen ten sportovní, se úplně změnil. Nemohli jsme se připravovat tak, jak jsme byli zvyklí.

Už z toho loňského odložení olympiády jsem byl hodně smutný. Všechno jsem směřoval k ní. Ale musel jsem se s tím nějak poprat, stejně jako teď,“ nastínil vítěz ankety Sportovec roku 2016, jehož nejsilnější zbraní je boj na zemi. „Ten mě vždycky hrozně bavil a baví. Troufám si říct, že jsem na zemi vyhrál víc jak sedmdesát procent zápasů.“

V nejtěžší váhové kategorii už to má ale proti některým obrům o hodně složitější. A to přesto, že sám měří 198 cm a váží 115 kg. „Tam to nejde, tak jak bych chtěl. Tyhle soupeře musím nejdřív unavit a pak je na něco nachytat. Jsou třeba i o šedesát kilo těžší.

Jak fandí Krpálek českým basketbalistům | Signály z Tokia

Nesmím se s nimi hlavně zastavit. Jamile to udělám, tak okamžitě letím. Všechnu sílu a hmotu, kterou mají, dají do jednoho útoku a tam mě zlomí. Na to si musím dávat pozor,“ ví Krpálek, jemuž kouč Lacina v začátcích pro jeho sílu a zároveň chytrost přezdíval inteligentní monstrum.

Přes všechny úspěchy zůstal Krpoš, jak mu říkají kamarádi, stále tím skromným klukem z Vysočiny, který miluje manželku Evu, syna Antonína a dceru Marianu a rád chodí na ryby. Z pražské Folimanky už to na judistický Olymp jednou dotáhl. Rád by na něj brzy vystoupal podruhé. „Do celé přípravy a kvalifikace jsme dali všechno. Budeme to chtít zúročit, budeme se prát za celé Česko. Podpora fanoušků bude hodně důležitá,“ dodal Krpálek.

líbil se ti článek?