Nejlepší český lezec chodí přednášet a zvyká si na fanoušky: Rád s lidmi sdílím svoji vášeň

Před novou budovou Národního muzea v Praze, kde měl jednu ze svých přednášek, ho ještě před jejím začátkem oslovilo několik fanoušků s žádostí o autogram. Lezec Adam Ondra se nejen ve sportovním světě stává celebritou. „Holt už nejsem na ulici tolik anonymní. Ale jinak si z toho nic nedělám. Jsem rád, že se díky mně o lezectví víc ví,“ říká.

Mluví se o něm jako o současném největším lezeckém talentu. 24letý Ondra vyhrál mistrovství světa, Světový pohár, loni v prosinci zdolal v rekordním čase nejtěžší vícedélkovou stěnu na světě v Yosemitech a pár týdnů nato se umístil v první desítce ankety Sportovec roku.

„Loňský rok byl zlomový, po Yosemitech jsem byl chvílemi na roztrhání a byla po mně poptávka všude možně,“ líčí Ondra. „Musel jsem si dát dva týdny volno, abych všechno zařídil a celkově si odpočinul od lezení.“

V únoru vycestoval na několik týdnů trénovat do Španělska. V zahraničí stráví průměrně sto dní v roce, většinu z nich přes zimu, když se u nás nedá lézt venku. Dříve v chladných měsících vyrážel na snowboard, pak ale usoudil, že bude rozumnější pilovovat v teplých a lezecky atraktivních krajích mimo republiku techniku na skalách.

„Řekl jsem si, že buď se budu věnovat širší škále sportů okrajově, nebo si vyberu jeden a dám do něj všechno. Je to mnohem efektivnější. Dnes už si jdu jen občas zaběhat, provozování dalšího sportu, byť jen rekreačně, by mě asi zbytečně vykolejilo z mého směru,“ vysvětluje.

O lezení i přednáší, většinou párkrát do měsíce. Mluví v kinech, divadlech nebo na lezeckých festivalech a jeho publikem jsou jak lidé z komunity, tak i nelezci.

„Musel jsem se naučit, jak se s posluchači bavit. Lezcům můžu říct pár odborných názvů, k ostatním musím mluvit obecně. Většinou hovořím o Yosemitech, loňské sezoně obecně i svých lezeckých začátcích.“

Nervózní nebývá, prý už si zvykl. Přehnaně času nevěnuje ani přípravě, dokáže hovořit plynule a spatra. „Už to mám nachozené, vím co a jak. Přednášky jsou hodně podobné,“ usmívá se.

A proč se vůbec rozhodl věnovat přednáškám svůj volný čas? „Chci lidem představit lezení a něco jim předat. Rád sdílím svoji vášeň v ostatními a udělá mi radost, když někoho inspiruji.“

Foto: Heinz Zak