Hokejový útočník, trojnásobný mistr světa a držitel dvou stříbrných a stejného počtu bronzových olympijských medailí. Na světových šampionátech získal ještě šest stříber a čtyři bronzy. V roce 1999 byl uveden do Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.

V roce 1964 v Innsbrucku drželo Československo až do posledního duelu šanci na druhé místo za suverénním Sovětským svazem, avšak po prohře 3:8 se Švédskem nakonec bylo rádo za bronz. O čtyři roky později v Grenoblu svěřenci trenérů Jaroslav Pitnera a Vladimíra Kostky po těsné porážce s Kanadou ukončili po obětavém výkonu a výhře 5:4 letitou neporazitelnost týmu SSSR. Po remíze 2:2 v závěrečném duelu se Švédskem na ně zbylo jen stříbro. V Sapporu čs. tým kromě Sovětského svazu překvapivě nestačil ani na mladé Američany, alespoň bronz mu zajistilo těsné vítězství nad Švédskem.

V Innsbrucku 1976 poznamenala mužstvo trenérské dvojice Karel Gut, Ján Starší chřipková epidemie. Výhra nad Polskem byla kontumována kvůli dopingu kapitána Františka Pospíšila, jenž užil kodeinové tablety proti kašli. Přesto hráči se lvíčkem na dresu bojovali při absenci Kanady a Švédska až do konce o zlato a v rozhodujícím duelu se SSSR ještě čtyři minuty před koncem vedli 3:2. Nakonec ale favorizovanému soupeři podlehli 3:4 a skončili druzí.

Jako bránící levé křídlo byl mladší z bratří Holíků Jiří dlouho nepostradatelný jak pro jihlavskou Duklu, tak i pro reprezentaci. V lize nastoupil elegantní bruslař k 553 utkáním, v nichž vstřelil 283 branek, sedmkrát se radoval z titulu. S 319 reprezentačními starty je národním rekordmanem, drží též maximum v počtu zápasů na mistrovství světa. Po ukončení hráčské kariéry koučoval mladé hokejisty, v 90. letech dělal šéfa Dukly Jihlava.