Jeden z nejúspěšnějších tuzemských cyklistů, první československý olympijský vítěz v tomto odvětví. Vedle dráhy se dokázal prosadit i na silnici.

Na olympijských hrách 1964 v Tokiu Jiří Daler v premiérově zařazeném stíhacím závodě jednotlivců na 4000 metrů hladce postoupil až do finále. V polovině jízdy o nejcennější kov prohrával s Italem Ursim zhruba o deset metrů, díky tradičně silnému závěru však soupeřův náskok zlikvidoval a dojel si pro historické zlato. V japonské metropoli startoval ještě ve stíhačce družstev a v silničním závodě, výrazněji už se neprosadil. Na následujících hrách v Mexiku neprošel jako obhájce sítem kvalifikace, v soutěži družstev znovu ztroskotal ve čtvrtfinále.

Brněnskému rodákovi v dětství učaroval Závod míru. Závodit začal v 16 letech, po návratu z vojny v Pardubicích se dostal do reprezentace. To už se orientoval na dráhové discipliny, především na stíhací závod. V něm při premiérovém startu na mistrovství světa v roce 1962 obsadil šesté místo, o dva roky později v Paříži získal bronz. Totéž zopakoval na MS 1967 v Amsterodamu, o rok dříve ve Frankfurtu skončil druhý. V roce 1965 byl členem stíhacího družstva, které ze světového šampionátu v San Sebastianu přivezlo bronzové medaile.

Vedle medailí z vrcholných akcí se zaskvěl i světovými rekordy na čtyři a pět kilometrů, jež překonal při předolympijských závodech v Mexiku v roce 1967. Vytvořil též 14 národních rekordů, jedenáctkrát se stal mistrem republiky. Na konci 60. let si dvojnásobný vítěz ankety Král cyklistiky jako první Čechoslovák zajezdil na silnici mezi profesionály, po ukončení kariéry v roce 1970 dlouhá léta trénoval své následovníky v brněnských oddílech i v reprezentaci. Je držitelem hlavní ceny Českého klubu fair play za celoživotní postoj z roku 2011.