Veslař, který byl na OH 1952 členem vítězné čtyřky s kormidelníkem. O osm let později v Římě vybojoval s osmiveslicí bronz.

Ačkoli na olympijské hry v Helsinkách cestovali Karel Mejta, Stanislav Lusk, Jiří Havlis, Jan Jindra a kormidelník Miroslav Koranda jako neznámí mladíci, domů se vraceli s první zlatou medailí v historii domácího veslování. Čtyřka z třeboňského rybníka Svět si ve finále díky ostrým změnám tempa s přehledem poradila s favorizovanými Švýcary i Američany. Finští organizátoři byli jejich prvenstvím tak překvapeni, že ani neměli připravenu československou hymnu.

Koncem 40. let dostal veslařský oddíl v Třeboni vysloužilou čtyřku ze zrušeného pražského německého klubu Regatta. Do staré těžké lodi postupně zasedli Jindra, Lusk, Havlis, Mejta a jako poslední Pražák Koranda. Trénovali bez odborného vedení před nástupem do práce nebo po jejím skončení, přesto v roce 1951 vyhráli mistrovství republiky a následující rok i olympijskou kvalifikaci. Teprve potom přešli do oddílu ÚDA Praha.

Hned v roce 1953 získala čtyřka ve stejném složení jako v Helsinkách zlato na mistrovství Evropy v Kodani. O rok později na ME v Amsterodamu byla třeboňská posádka s novým kormidelníkem Radomírem Plškem třetí, poté se cesty veslařů rozešly. Jindra spolu s Luskem a Korandou přesedl do osmiveslice, která vyhrála ME 1956 na jezeru Bled. Semifinálové vyřazení na hrách v Melbourne bylo proto zklamáním. O rok později na šampionátu v Duisburgu dojela osma třetí, v Maconu 1959 získala stříbro.

Na olympijských hrách 1960 v Římě si osma v mírně pozměněné sestavě dojela pro bronzovou medaili za Německem a Kanadou. Po skončení závodní kariéry pracoval Jindra jako trenér veslařského oddílu v Třeboni, kde se zasloužil o výstavbu veslařské dráhy. Byl též členem dráhové komise svazu veslování.