Buďte líní a nechte děti objevovat samotné, vzkazují trenéři

Proč hledat zbytečné složitosti, vždyť právě v jednoduchosti bývá největší síla. „Požeháním pro děti je líný rodič,“ směje se Tomáš Bank, lyžařský trenér trojnásobné olympijské medailistky v alpském lyžování a na snowboardu Ester Ledecké. Právě on v rámci Olympiády dětí a mládeže debatoval v Olomouci s trenéry a rodiči na téma „rodič a talent“.

V oblíbených trenérských Dialozích, které pořádá Česká trenérská akademie Českého olympijského výboru, diskutovali ještě Zdeněk Haník, místopředseda Českého olympijského výboru, také vedoucí sportovně metodického úseku České basketbalové federace Michal Ježdík a Michal Barda, bývalý, hráč házené, olympionik ze Soulu 1988, kapitán reprezentace a trenér s mezinárodními zkušenostmi.

Jenže co je vlastně talent?
„Talent je posedlost,“ řekl jednoznačně Haník, někdejší reprezentant ve volejbale a trenér národního týmu mužů. „Když vidím náruživost v dané činnosti, je to podle mě ta hlavní karta. Takové děti ale často připadají svému okolí divné nebo minimálně problémové,“ líčil. „Třeba Tomáš Satoranský nemá ani maturitu, protože on hrál jenom basketbal. A když se tenhle diamant obrousil, stal tím, kým je dnes.“

Důležité je takový talent nepřehlídnout. „Kvalitní „problémové“ lidi neumíme moc udržet,“ uvažoval ještě Haník.

Zapálení pro věc k úspěchu nestačí. „Je to taky o pracovitosti, výdrži či odolnosti,“ vysvětloval Bank. „A taky o vytrvalosti - ta je velmi důležitá, aby si mladí sportovci neřekli: strašně makám a žádný úspěch nepřichází. Oni to pak nevydrží.“

S tím souvisí i trocha štěstí. „Odolnost je obtížná v tom, že dlouho trvá, než přijdou výsledky. Vydrží to většinou ti, pro které je odměnou cesta, ta tvrdá práce. Prostě když najdou potěšení v hledání. S tím právě souvisí i ta klika, že přijde událost, která vám na vaší cestě pomůže,“ popisoval Barda.

Když se děti nenaučí prohrávat, později narazí. Mnohé z nich se s tím nevyrovnají a končí.

Úlohou rodiče je podle Haníka otevřít dveře a nepřipustit, aby dítě nedostalo šanci. „Ale pak už by je rodiče měli nechat být,“ ujistil a Ježdík dodal. „Říká se tomu implicitní učení. Když dítě něco objeví samo, uloží si to mnohem hlouběji. Takové situace můžete simulovat i při tréninku.“

Vyhrávat tvrdou dřinou mládežnické kategorie není cílem. „Když se děti nenaučí prohrávat, později narazí. Mnohé z nich se s tím nevyrovnají a končí,“ upozornil Bank.

Na závěr trenérům a rodičům společně doporučili: „Důvěřujte jim! Děláte to kvůli dětem, ne oni kvůli vám. Dejte jim poznat, že milujete je i tu činnost a vytvořte pro ně svobodné prostředí, kde se budou cítit bezpečně.“