Těhotná atletka Rosolová na téma domácí porod i očkování. A jak to bylo se jménem pro dceru?

Před závody se mnohdy prala s nervozitou, poslední tři starty své profesionální kariéry si ale užila - atletka Denisa Rosolová už věděla, že pod srdcem nosí nový život. „U té čtvrtky jsem se malinko obávala, ale pan doktor Pařízek mi řekl, že pokud to má být v pořádku, tak bude,“ popisuje žena, která má ve své sbírce například titul halové mistryně Evropy v běhu na 400 metrů i stříbro z evropského šampionátu na 400 metrů překážek.

Co vám běželo hlavou?
Hlava úplně přepne, žádná nervozita. Bylo mi to úplně fuk, přitom jsem se tolikrát stresovala. Jen mi v hlavě běželo: tak holka, je to asi tvá poslední čtvrtka v životě, užij si ji.

A po posledních závodech nastalo co?
Neměla jsem vůbec žádnou potřebu se jakkoliv hýbat. Od začátku jsem měla docela velké břicho, takže to byl pro mě i trochu problém. I když jsem šla nějaký menší kopec, musela jsem se zastavit a začít vydýchávat. Byli jsem v Tatrách, šli jsme jen ze Štrbského plesa na vodopád skok a já to nedávala.

Prý jste ale cvičila aspoň těhotenskou jógu...
Kdepak. Akorát jsem si našla kurzy a to bylo všechno, co jsem pro to udělala. Pohyb jsem prostě vypustila. Asi na mě dolehlo těch 16 let dřiny. Kolikrát jsem si říkala, že půju něco dělat, ale mně se fakt nechtělo.

Bude rodit doma?

Co na to váš partner, desetibojař Adam Sebastian Helcelet?
Asi si myslel, že občas budu něco dělat. Když mě ale viděl, řekl, ať si odpočinu. Jsem lenivější typ, asi jsem si opravdu potřebovala odpočinout.

Dostáváte nějaké zaručené mateřské rady?
Mám skvělou sousedku, takže mám všechny rady od ní. (smích) Samozřejmě se trochu obávám porodu, ale přežilo ho strašně moc ženských, tak proč bych já neměla?

Čekáte holčičku, na jméně jste se s Adamem shodli?
My jo, ale zpočátku nám do toho mluvili rodiče. Původně jsme chtěli dát Antonii, jenže babičky a dědové hned: Toncka, jo? Ale pak už jsme si nenechali nic vymluvit. Vybíral spíš Adam, já měla jméno pro kluka.

Věříte, že může jméno ovlivnit budoucnost člověka?
Do určité míry asi ano. Jméno si přece nese člověk celý život. Já jsem z toho svého moc nadšená nebyla. Děti se mi často smály - denisák tenisák bylo ještě to nejlepší.

Dnes se hodně mluví o porodech doma. Jak to máte vy?
Doma rodit nechci, pojedu do porodnice. Kdyby se něco stalo, je průser. I když to v porodnici není až tak osobní, nebudu riskovat život dítěte jenom proto, abych se já cítila dobře. Může se stát cokoliv. Když to ale někdo chce, je to jeho věc. Já bych se bála.

Ještě jedno kontroverzní téma. Hodně se diskutuje i o očkování.
Pořád jsem na vážkách, nejsem proti, ale přijde mi toho moc a brzo po narození. Taky jsme se za nás očkovali, ale ne takové množství na tu jednu dávku. Zatím mi z toho nejlíp vychází očkování alespoň trochu odložené. Nicméně je pravda, že se ty nemoci vracejí. Jedna česká atletka ale byla očkovaná na příušnice a stejně je dostala. Vážně teď nevím.