S andělem nad hlavou. Ogrodníkovou žene i vzpomínka na legendu

Cesta za snem
Cesta za snem
4 Minuty čtení
4 Minuty čtení

Na noze má oštěpařka Nikola Ogrodníková vytetované motto: „Jestliže v životě najdeš cestu bez překážek, tak pravděpodobně nikam nevede.“ Na té její bylo plno nejen překážek, ale především odboček, při jejichž míjení rodačka z Ostravy usilovně hledala své sportovní naplnění. Našla ho v hodu oštěpem, s nímž pak dobyla atletický vrchol. Podívala se s ním i na olympiádu.

„Když se mi nepodaří závod, nesloží mě to natolik, abych si řekla, že na to kašlu. Řeknu si, že to příště musím udělat jinak, zlepšit se a zaměřit se na tuhle stránku. Přetvořit ji k lepšímu,“ popisuje třicetiletá atletka svůj hnací motor.

Tak se stalo, že z kdysi bronzové sedmibojařky z juniorského mistrovství Evropy vyrostla oštěpařka, kterou si pod svá trenérská křídla vzal olympijský vítěz Jan Železný. Charismatický muž, o něm se přitom říká, že nezačne pracovat jen tak s někým…

Je výhoda mít na své straně olympijského vítěze. Ví, co dělá, má zkušenosti ze závodů.

„Nikola je nesmírně dynamická, výbušná. Je jednou z nejrychlejších atletek na okruhu. Z oštěpařek ji žádná nepředběhne. Pak má ale i slabiny. Kvalitně začala házet až později. Vyhází se tak za dva za tři roky,“ odhaduje svým zkušeným okem Železný.

Přes překážky

Jenže co naděláte, když Ogrodníková napřed musela zdolat právě ty překážky, o nichž již byla řeč? A to nejen obrazné, ale i skutečné, protože v sedmiboji se nelepšila tak, jak by si představovala, aby mohla soupeřit s nejlepšími.

A tak hledala. Například atletický šéftrenér Tomáš Dvořák v ní viděl překážkářku. Kdo ví, zda neměl část pravdy; Ogrodníková totiž má také stříbro z halového mistrovství republiky z běhu na 60 metrů přes překážky. To ale získala v roce 2013, kdy už měla víceméně jasno, že s oštěpem dojde jako sportovec nejdál. „Na překážkách byly holky strašně rychlé,“ usoudila. Na evropský šampionát v roce 2014 poprvé vyrazila jako oštěpařka-specialistka.

Nyní, jako třicátnice, dává svému příběhu olympijskou pointu. Už jí neříkají „překážkářko“ Jako malá se Ogrodníková dojímala u zlatých olympijských příběhů kajakářky Štěpánky Hilgertové a běžkyně na lyžích Kateřiny Neumannové. Tyhle momenty definovaly její vztah k olympiádám.

„Přitom je to divné, protože zrovna tyto sporty vůbec nesleduji. Ale tyto příběhy se mi vryly do srdce, pořád je tam mám,“ přiznává. Nyní Ogrodníková doufá, že i ona dokáže s oštěpem v ruce napsat svoji důležitou kapitolu.

Schylovat se k tomu začalo před třemi lety, kdy vybojovala stříbro na mistrovství Evropy. V témže roce se stala také Atletkou roku. Šéftrenér Dvořák jí přestal i z legrace říkat „překážkářko“ a Ogrodníková ukázala, že může být nepřehlédnutelnou postavou českého sportu. Provázejí ji nejen výborné výkony, ale i všudypřítomný úsměv a energie.

„Já se hodně často směju,“ říká o sobě. Na vyhlášení Atleta roku pak předvedla, že by se neztratila ani jako tanečnice. Nedávno o sobě pro změnu prozradila, že začala hrát na ukulele a ve volných chvílích si brnká.

V posledním období šlo téměř všechno stranou. Ve jménu olympiády i přibrala čtyři kila, což je jinak problematika, o které ženy neslýchají úplně rády. Železnému ale připadala moc hubená. A když to řekne Železný, má to váhu. „Je výhoda mít na své straně olympijského vítěze. Ví, co dělá, má zkušenosti ze závodů, se zraněními. Věřím mu a to je důležité,“ líčí oštěpařská naděje pro Tokio.

Hod pro svého anděla

Když Ogrodníkové ráno před závodem buší srdce a je nervózní, spokojeně pokývá hlavou. „Tak vím, že mám bojovnou náladu,“ usmívá se. Ač se nejčastěji směje, nebrání se ale Ogrodníková ani slzám nebo silným emocím.

Nikola Ogrodníková
18. 08. 1990, Ostrava
Atletika

Do sektoru si je nesla vícekrát. Na Odložilův memoriál loni nastupovala se vzpomínkami na legendární Danu Zátopkovou, s níž se několikrát setkala. Pár měsíců po její smrti chtěla slavnou oštěpařku uctít „světovým“ výkonem, což se jí podařilo, a za 64,22 metrů memoriál vyhrála.

Ještě silněji s Ogrodníkovou cloumají emoce letos, kdy v ní před závody ožívají vzpomínky na hokejového trenéra Miroslava Fryčera. Její velký kamarád náhle zemřel na konci dubna. Několik dnů po pohřbu si Ogrodníková hodem dlouhým 65,13 na Zlaté tretře v Ostravě došla pro druhé místo.

K Fryčerovi, který byl nevlastním otcem jejího bývalého přítele, měla neobyčejně blízko. „Zrovna dneska jsem si na něj vzpomněla. Když jsem šla na stadion, tak jsem koukala do nebe, že tady se mnou je. Ale pak už se snažím soustředit na závod. Je vždycky nepříjemné, když vám někdo blízký umře, ale když se na to podíváte, tak je to prostě život. Nikdo neví, jak dopadne,“ povzdechla si i nedávno na závodě první ligy mistrovství Evropy v Kluži. Také tam – pod dozorem svého anděla – svůj závod vyhrála.

Pomáhá jí nádechové potápění do extrémních hloubek, při němž si dokáže uvědomit a následně vyhnat z hlavy svoje pochybnosti a nejistoty. Na Bali absolvovala i záchranářský kurz, šla do hloubky 21 metrů a zaplavala si s mořskými želvami. Následně si v Polsku našla bazén, jehož dno leží až 45 metrů pod hladinou, a hned se tam vypravila.

Železný počítá s tím, že pokud bude Ogrodníková chtít, špičkově se připraví i na olympiádu v Paříži za tři roky. Jeho svěřenkyně si spočítala, že ještě v roce 2028 by mohla pod pěti kruhy startovat.

líbil se ti článek?