Nejstarší česká olympijská vítězka slaví ve zdraví 94. narozeniny

Zlaté příběhy
Zlaté příběhy
2 Minuty čtení
2 Minuty čtení

Poslední z devíti statečných. Marie Ďurovičová, za svobodna Kovářová, byla na olympijských hrách v Londýně 1948 členkou družstva československých gymnastek, které vybojovaly v Impress Hall zlaté medaile. Dnes čtyřiadevadesátiletá svěží dáma vzpomíná na krásné, ale i velice smutné chvíle na hrách v Londýně.

Stala se jednou z tisíce sportovkyň, které se přihlásily na výzvu Československé obce sokolské s názvem Hledáme tisíc cvičenek na olympiádu v Londýně. „Měli jsme vyřazovací závody a těch bylo tolik, že si to nedovedete ani představit. To byly boje veliké a dlouho,“ vzpomíná paní Ďurovičová v aktuálním rozhovoru, který vznikl k připravované venkovní fotografické výstavě ČTK Olympijské okamžiky.

Nakonec se paní Marie dostala do výběru devíti nejlepších gymnastek a odletěla reprezentovat svou vlast na hry do Londýna. V jedenadvaceti letech seděla v letadle úplně poprvé. „Nebála jsem se. My jsme měly pro strach uděláno. Nehledě k tomu, víte, když jste pořád nohama vzhůru a hlavou dole při cvičení, tak vám to je v tom letadle jedno. Je to paráda, jak tam sedíte pohodlně,“ vyprávěla paní Ďurovičová pro Paměť národa.

Marie Kovářová
11. 05. 1927, Luleč
Sportovní gymnastika
Počet zlatých medailí
1

Bylo jen tři roky po válce, ale i tak se o olympioniky starali v Londýně skvěle. „Byli jsme velice hejčkaní v dobrém slova smyslu. Bylo po válce, tady ještě toho nebylo tolik. Jako holky jsme se tam etablovaly, oni nás měli rádi.“

Bohužel u jedné z členek výpravy Elišky Misákové propukla dětská obrna. Mladá sportovkyně tak byla převezena do nemocnice a byla v izolaci. Lékaři se snažili, ale tato infekční nemoc se tehdy nedala léčit.

Kamarádky v čele s její sestrou Miloslavou Misákovou bojovaly i za ni a nakonec senzačně hry ovládly. Bohužel se následně dozvěděly, že jejich parťačka v nemocnici zemřela. Mezinárodní olympijský výbor jí jako jedinému sportovci v historii udělil čestnou zlatou medaili in memoriam. „To přehlušilo úplně všechno,“ povzdechla si dnes nejstarší česká olympijská medailistka.

Z Londýna se tak vracely gymnastky s urnou Elišky Misákové. Smutné chvíle následovaly ale i doma v Československu. Komunistický režim zakázal činnost Sokola. „Bylo to kruté, ale nedalo se nic dělat. My jsme si na to zvykly. Pro Sokol jsme udělaly velké dílo. Cvičily jsme dál, ale jen pro údržbu těla.“

TOP: 8 sportovců Sokola
(4:26)

Přestože byly olympijskými vítězkami, mělo se na ně zapomenout. „Vzhledem k tomu, že jsme byly sokolky, tak se každý bál nás pozvat. Bylo to velice smutné, když se to tak vezme. Ale my jsme si z toho nic nedělaly. Svoje jsme si odcvičily, odzávodily, vyhrály, medaile byla v kapse, tak co!“ praví hrdá sokolka, která ještě po osmdesátých narozeninách lyžovala v Alpách. Nyní se na svůj věk velice čiperná dáma věnuje své zahrádce.

„Všechno to uteklo. Už to ani není pravda, jak je to dlouho. Co dělat, čas kvapí.“ Uzavírá vyprávění žena, která zaslouží velký obdiv.

líbil se ti článek?