Legenda slaví 50! Připomeňte si Jágrova olympijská vystoupení

Jágr, stále Jágr! Góóól! Euforický komentář Roberta Záruby z února 1998 vám ještě možná stále zní v uších. Asi nejslavnější olympijská trefa Jaromíra Jágra zajistila senzační čtvrtfinálové vítězství Česka nad Spojenými státy (4:1). Jak to tehdy v Naganu dopadlo všichni víme. Pro legendárního útočníka, který během zlatého tažení oslavil šestadvacáté narozeniny, to byly první olympijské hry. Zdaleka však ne poslední. Jak si hokejový bůh, jemuž bude 15. února padesát let a stále válí v extralize, počínal na těch ostatních?

 

V Naganu 1998 byl Jágr na vrcholu sil. V NHL patřil k lídrům v bodování, všichni od něj čekali nadpozemské výkony. Ostatně tak jako vždycky. V základní skupině Turnaje století sbíral asistence a čekal na svou chvíli. Ta přišla v prvním zápase play off, kdy si necelou minutu po Růžičkově vyrovnání vyjel od pravého mantinelu, párkrát zakvedlal s pukem a přesnou střelou překonal amerického gólmana Richtera. „Byli jsme schopni hrát proti mužstvům, jako jsou USA a Kanada, takže myslím, že jsme si to zasloužili,“ řekl po vyhraném finále s Ruskem. S bilancí 1+4 byl spolu s Pavlem Paterou (2+3) nejproduktivnějším hráčem Hlinkova výběru.

V Salt Lake City 2002 oslavil Jágr třicáté narozeniny v úvodním zápase proti Německu čtyřmi body. V dalších třech zápasech už však přidal pouze jednu nahrávku. Český tým mířil vysoko, ale ve čtvrtfinále narazil na ruského soka, kterému se bohužel povedla odveta za Nagano. Gólman Chabibulin vymazal všechny české střelce (stejně jako před čtyřmi lety Hašek celou sbornou) a Češi jeli domů po výsledku 0:1 s prázdnou. „Jsem naštvaný hlavně kvůli tomu, že jsme na to měli. Když prohrajeme s někým, kdo nás přejede, ani to tolik nebolí. Ale tohle je něco úplně jiného,“ smutnila slavná osmašedesátka.

V Turíně 2006 to po porážkách se Švýcary, Finskem a Kanadou ve skupině vypadalo dost bledě. Aby toho nebylo málo, musel se Jágr oklepat ze zákeřného faulu finského raubíře Ruutua, po němž jeho obočí „ozdobilo“ deset stehů. Těžké momenty tým přestál a po čtvrtfinále ze Slovenskem (3:1) postoupil do bojů o medaile. Švédové však v semifinále byli nad síly Hadamczikova družstva. Rodák z Hnidous si spravil chuť až v souboji o bronz s Ruskem (3:0). Jágr, který byl po Strakovi druhým nejvíce bodujícím hráčem (v osmi zápasech nasbíral 2 branky a 5 asistencí), však po zápase rozesmutnil fanoušky, když oznámil, že to bylo jeho poslední představení reprezentaci? „Je čas odejít, alespoň to tak cítím.“

Naštěstí se tak nestalo a ve Vancouveru 2010 Jágr reprezentační dres znovu oblékl. Co víc. Dva dny před osmatřicátými narozeninami měl dokonce tu čest nést při zahajovacím ceremoniálu českou vlajku. „Byl to zvláštní pocit. Nervozitou bych to nenazval, ale srdce mi tlouklo pořádně,“ přiznal. Hokejové dění už mu tolik radost neudělalo. Ve skupině si na něj ve středním pásmu počíhal ruský kanonýr Ovečkin a tvrdě poslal českou hvězdu na led. Ještě víc ale Jágra (na turnaji vsítil 2 góly a na jeden nahrál) bolelo čtvrtfinálové vyřazení s Finskem.

Pro historicky druhého nejproduktivnějšího hráče NHL byla poslední olympiádou ta v Soči 2014. A loučení to pro dvaačtyřicetiletého Jágra bylo smutné. Tým znovu padl už ve čtvrtfinále, tentokrát po porážce s Američany (2:5). Kladenský odchovanec sice na turnaji zapsal bilanci 2+1, ale určitě by ji rád vyměnil za medaili. „Z mého pohledu byl výsledek až moc krutý. Kdyby naše pětka zahrála lépe, hlavně já. Byl to asi můj letos nejhorší zápas, cítil jsem, že mi došly síly,“ prohlásil po vyřazení dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, který se tak zúčastnil celkem pěti zimních her, v nichž za 28 zápasů nastřádal celkem 23 bodů (9+14).