Ideální scénář nejen pro děti: první trenér jako bůh

Rodiče, učitel(ka) v první třídě, pediatr… Kdo ještě chybí ve výčtu důležitých osobností v životě dítěte? Správně, první trenér. I na něm dost záleží: zamiluje si dítě sport, nebo si ho znechutí? Na první pohled protikladné póly dělí tenká hranice. I proto se vzpomínky na první trenéry různí, nostalgii může snadno střídat nenávist.

Trénink fotbalových žáčků končil nácvikem penalt. Z banální situace udělal kouč drama: stál za brankou a za zády gólmana ukazoval klukům, kam mají kopat. Levá strana k tyči, pravá strana do růžku… Všichni poslušně posílali míč do místa, které určil trenér, jen malý Karel to zkusil opačně. Smůla, brankář vystihl směr střely a balon lapil.

„Zbláznil ses?“ zuřil kouč na Karla. „Myslíš, že tu jsem pro srandu?“ Karlovi zrudla tvář, sklopil oči k zemi a k překvapení ostatních kluků odešel ze hřiště. Napořád. Fotbal pro něj už na prvním stupni základky skončil.

Když kouč zavazuje tkaničky

Pro dítě je první trenér dalším členem rodiny. Vzhlíží k němu, snaží se mu maximálně vyhovět a doma o něm vypráví. Karla kouč zklamal, ale naštěstí všichni nejsou takoví. Spousta nejen profesionálních sportovců na první trenéry vzpomíná s láskou, protože jim otevřeli dveře do nového světa.

„U těch nejmenších můžete fungovat jako dobrý vzor, někdy i jako druhý rodič. S dětmi trávíte spoustu času, musíte se pro ně obětovat a nadchnout je pro věc. Když to v sobě máte, jste pak pro děti skoro bůh,“ popisuje elitní fotbalový trenér Karel Krejčí, jenž vyhrál ligu s Plzní a jako asistent s reprezentací postoupil na mistrovství Evropy. I on začínal u dětí: „Není to jen o samotném trénování a koučinku, musíte zastat víc rolí. Začíná to třeba zavazováním tkaniček.“

Pohlazení nebo tvrdá ruka

Jaké vlastnosti má dobrý (nejen) první trenér? „Má respekt, důvěru a umí komunikovat v tom smyslu, že se svým svěřencem jedná na rovinu,“ vykládá Krejčí. „U mládeže navíc velmi výrazně do práce trenéra vstupuje také schopnost vysvětlovat hráčům sport jako takový, třeba od úplných základů. V raném věku je to hodně o učení a vysvětlování. Logicky je pak u trenéra velmi důležitá schopnost podávat dětem věci srozumitelně a tak, aby na ně samy vzápětí dokázaly správně reagovat.“

První trenér by měl být i dobrý psycholog. Taky v tomhle případě platí zdánlivě samozřejmá, ale často ne pokaždé realizovaná poučka: každý z nás je jiný, a proto každý z nás potřebuje jiný přístup. „Přesně tak. Na někoho platí tvrdá ruka a někdy křik, někoho je třeba spíš pohladit. Nejde přistupovat ke všem stejně a házet je do jednoho pytle,“ upozorňuje Krejčí. „Individuální přístup se mi vždycky osvědčil, platí to u dětí i dospělých.“