Čtyři medaile a zmrzlina na oslavu. Karatista Horňák se doma pere se sestrou

Tělocvičnou gymnázia Hejčín v Olomouci se rozléhají hlasité výkřiky a japonské povely. Po žíněnkách pobíhá karatista z Libereckého kraje, který díky skvělé obraně během týmového kumita neutržil ani jeden počítaný zásah. Filip Horňák, který doslova řádil v kategorii starších žáků do 50 kilogramů na Olympiádě dětí a mládeže, si v katě připsal dvě zlaté medaile. V oblíbenějším kumitu dosáhl „jen“ na dva stříbrné kovy.

 „V katě jsem zlato moc nečekal, protože mám na prvním místě kumito. To mě baví víc a cítil jsem v něm mnohem větší šanci na výhru. Věřil jsem s na něj,“ posteskl si trochu zklamaně. Doufal jsem, že to můžeme zvládnout v týmu, ale také z toho byla prohra ve finále. Každopádně všichni tři jsme to odpracovali na sto procent,“ hledal Horňák i po prohře ve finále pozitiva na výkonu svého týmu.

Úspěšného karatistu od úplného vrcholu dělil jen malý kousek. „Nabíhal jsem si na nějaký úder, soupeř mi moc nevyhovoval. Mohl jsem ho určitě porazit, dost jsem si to pokazil sám,“ popisoval finále kumita v jednotlivcích. „Týmovou soutěž jsem začínal a pokaždé jsem vyhrál, takže jsem býval i za spolubojovníky nervózní, aby to taky zvládli. Nejvíc nervózní jsem byl během finále, kde nakonec chyběl jen kousek,“ vracel se k průběhu týmového finále.

Filip Horňák má za sebou dva náročné dny, ale prostor na oddech téměř nedostane. „Energie jsem měl dost, takže jsem do toho mohl dát maximum. Samozřejmě už jsem trochu unavený, ale teď si to nemůžu dovolit, protože hned po medailovém ceremoniálu jedeme na turnaj do Chorvatska. Oslavím to aspoň zmrzlinou a budu doufat, že se nějaký úspěch povede i tam,“ odhalil své nejbližší plány bezprostředně po olympiádě.

Reprezentant Libereckého kraje exceluje zejména díky tomu, že ho v karate podporuje celé jeho okolí. K bojovému sportu ho přivedli rodiče, kteří ho dokonce i sami trénují. Velké povzbuzení dostává také od svých kamarádů. „Spolužáci ze mě rozhodně nemají strach, naopak mě podporují. Po úterní katě jsem měl v mobilu hned nespočet gratulací, což bylo super.“

„Mám dvě sestry, které taky dělají karate. Starší sestra Sofie už je mistryně republiky v katě i kumitu, takže je dost dobrá. Občas se i popereme a vždycky mě zbijí, protože jsou v přesile,“ dodal Horňák s úsměvem na závěr. U Horňáků doma se tak určitě nikdy nenudí.

Autor: Lukáš Mihal